Zemědělství je krásné, říká odcházející předseda Krajské agrární komory Jaroslav Vojtěch

6. 4. 2023

Jaroslav Vojtěch stál u vzniku Okresní agrární komory Náchod v roce 1993 a o dva roky později se stal jejím předsedou. Když v roce 2000 vznikly jako samosprávné celky kraje, okresní agrární komory se spojily pod krajskou organizaci. V jejich čele stanul právě Jaroslav Vojtěch a vedl ji až do letošního roku, kdy po 22 letech ve funkci skončil. Požádali jsme jej proto o rozhovor.

v textu

Jak se změnilo zemědělství za uplynulé desítky let?

Po technické stránce se změnilo neuvěřitelně. Když jsem v zemědělství začínal a poté zakládal svou první firmu, jezdili jsme ve starých, jednoduchých zetorech, které se s dnešními možnostmi nedají srovnat. Díky technice a tomu, co dokáže se strojem i jediný člověk, může naše zemědělství fungovat, protože se neustále potýkáme s nedostatkem lidí. Zemědělství je sice blízko přírodě, ale vyžaduje velké množství času, a to si myslím, mnoho lidí odrazuje.

Kdo v zemědělství nejvíce chybí?

Na dělnické profese se už pomalu, právě díky technologickému pokroku, daří lákat mladé pracovníky. Kdo ale v zemědělství nyní nejvíce chybí, jsou odborné profese: agronomové, mechanizátoři nebo zootechnici. Vysoké školy produkují málo odborníků, chybí zájem.

Změnil se kromě techniky také způsob pěstování plodin?

Částečně ano. Trochu nás do toho tlačí předpisy Evropské unie na takzvané bezorebné pěstování, které má snižovat erozi půdy a zvyšovat úspory. Osobně s tím nesouhlasím, protože kdyby tento způsob hospodaření přinášel úspory, tak proč to už nedělali naši dědečkové? Zemědělství má obrovskou tradici a historii a postupně se ukáže, co je nejvýhodnější.

Prosím ještě pro laiky vysvětlit, co to je to bezorebné pěstování?

Je to technologie, kdy se radlicemi podrývá zem, ale půda se úplně neotáčí.

Jakých plodin za posledních dvacet let na polích v Česku ubylo?

K velké škodě českých zemědělců i spotřebitelů ubývají především speciální plodiny, jako je ovoce či zelenina. Jsou velmi náročné na lidskou práci a ve stávajících podmínkách se jen těžko vzdoruje konkurenci. A také zde velmi ubylo cukrové řepy a na ni navázaných struktur – většina cukrovarů v republice je nyní zavřená. Naopak přibylo obilovin a také řepky.

Názory na řepku se různí, ale já si myslím, že to je zlepšující plodina. Holt na ni má někdo alergii, ale to i na jehličnany, břízy a další rostliny. Řepkový olej je nejlepší na světě a je to důležitá součást potravinářství.

Čtěte online dubnové číslo krajského zpravodaje U nás v kraji.

Jaká rostlina z našich polí úplně zmizela, ale měla by se podle vás vrátit?

Čekanka. Pěstovala se tu velmi hojně, ale dnes ji drží na několika hektarech snad už jen agrodružstvo ve Lhotě pod Libčany. Je to podobný případ jako s cukrovkou, když se čekanka přestala pěstovat, byly zavřené i její sušárny. V okolí Jaroměře, kde žiji celý život, si pamatuji mnoho sušáren, ale už si nepamatuji, že by byly funkční.

K jakému účelu se vlastně čekanka používá?

Je to kávovina a dříve se z ní vyráběla cikorka, možná to znáte pod pojmem bílá káva. Dnes bychom ji označili za kávu bez kofeinu. Dříve se tu pila velmi často a čekanka byla místní rarita.

Je možné ji vrátit na pole?

Možné by to určitě bylo, ale obávám se, že na ni už lidé zapomněli a současní spotřebitelé na produkty z čekanky nejsou připravení. Myslím si ale, že je důležitější vrátit na česká pole spíše zeleninu, třeba cibuli nebo mrkev. V tomto směru není Evropská unie jednotná a s různými přístupy k zemědělství v členských státech není možné jiným producentům konkurovat.

V posledních několika týdnech se neřešila jiná otázka, než drahé potraviny, porostou jejich ceny dál?

Myslím si, že zdražování potravin v této době skončí. Až se začne sklízet na polích, tak to bude o něčem jiném. Jedním z důvodů je, že se neurodilo v jižních státech, třeba Maroku, odkud se řada potravin dováží, ale podíl na tom mají i obchodní řetězce.

Je možné, aby byla Česká republika zemědělsky soběstačná?

U všech komodit zajistit soběstačnost nelze. My, Češi, jsme v Evropě předními spotřebiteli vepřového masa, ale jeho produkce se zpátky vrátit nedá. Největším dodavatelem vepřového je tak nyní Španělsko, kde chovají i 30 tisíc vepřů v jednom vepřínu. Tomu už nedokážeme konkurovat. A zkuste si dnes u nějaké obce postavit vepřín, místní budou proti.

Obecně si myslím, že vyrábíme komodity, ale už u nich neděláme přidanou hodnotu. Například v produkci mléka jsme v přebytku, ale už ten přebytek nedokážeme dál zpracovat a vozíme jej do Německa, odkud dovážíme mléčné produkty.

Už jste to naznačil, ale jaká by měla být ideálně unijní podpora zemědělství?

Na každou část světa patří něco. Třeba tolik zmiňovaná paprika se u nás vůbec pěstovat nedá, možná někde v teple na jižní Moravě. Evropská unie je rozsáhlá a má geograficky sever, střed a jih. Toto je nutné zohlednit a řešit podporu a podmínky podle geografických specifik a ne to generalizovat a jednotně aplikovat na celé území. Klíčová je domluva.

V zemědělství jste strávil celý život, měnil byste?

Zemědělství je krásné. A také je třeba říci, že zemědělství bylo, je a bude jen tehdy, pokud se najde někdo, kdo se bude starat, aby neubývala zemědělská půda. To je úkol pro politické představitele místních samospráv. Je hrozné vidět, jak se okolo měst zabírá orná půda a vznikají tam obchodní centra. Ta už nezmizí a zemědělskou půdu už tam nikdo nevrátí. Tento přístup je velký hazard vůči našim dětem