Náměstkyně Martina Berdychová: Příklad dobré praxe nás může inspirovat
Úroveň českého školství je dlouhodobě diskutované téma. Jakou cestou ke zkvalitnění vzdělání se v budoucnu vydat představila konference Učit se dá i jinak, na které se za přítomnosti více než 70 ředitelů a učitelů z celého regionu prezentovaly zahraniční trendy. Podle náměstkyně hejtmana pro oblast školství Martiny Berdychové je možná inspirace ve finském modelu, který od roku 2009 funguje na Spojené škole v Popradě.
Jak spolupráce s partnery z Popradu vznikla?
V Královéhradeckém kraji hledáme inovace ve vzdělávání a inspirujeme se finským modelem. Také se podařilo obnovit spolupráci s Banskobystrickým krajem, díky které jsme se mohli setkat s ředitelkou školy v Popradě paní Grohovou. Zdejšímu školskému zařízení se přezdívá „nejjižnější finská škola“. Zároveň připravujeme krajskou expedici do Finska, takže je důležité sbírat cenné podněty v tamním vzdělávání.
V čem vás setkání se slovenskými partnery oslovilo?
Získali jsme spoustu nápadů a přístupů ke vzdělávání v úplně novém kontextu. Snahou je co nejvíce rozvíjet schopnosti, ve kterých je dítě nadané. Tím se vytváří pozitivní atmosféra ve škole, díky které celý kolektiv perfektně funguje.
Proč by měl být inspirací pro českou pedagogickou veřejnost?
Ve Finsku považují vzdělávání za opravdovou prioritu a ve srovnání s dalšími zeměmi jsou lídry v této oblasti. Podle mého názoru náš vzdělávací systém ustrnul na místě a nerozvíjí se. Ze všech stran slyšíme, že by se současný přístup v pedagogice měl nějakým způsobem změnit. Proto nám v posledních letech vznikají různé alternativní či soukromé školy. Jsem ale přesvědčena o tom, že veřejná škola dokáže nabídnout kvalitní výuku pro naše dětí. Svoji nezastupitelnou úlohu při změnách ve vzdělávání má i náš kraj jako zřizovatel středních škol. Celou síť českého školství je potřeba brát v celku, takže je nezbytná intenzivní spolupráce mezi základními, středními i vysokými školami. V České republice je mnoho šikovných lidí s vysokým potenciálem a musí být naší povinností využívat tento potenciál pro rozvoj naší země do budoucna.
To podle vás i v základních školách teď nefunguje?
Jako kraj sice zřizujeme střední školy, nicméně vše je provázané, takže ten problém vzniká už v základních školách. Stačí se podívat do prvních tříd, kde se děti těší do školy a chtějí se vzdělávat. Vlivem určité zakonzervovanosti současného systému se stane, že děti přestane z mnoha důvodů škola bavit a my tím brzdíme jejich potencionální růst. Pak se nám stane, že děti škola nebaví. Hlavně proto hledáme nové formy vzdělávání, které budou jak pro žáky, tak rodiče a učitele atraktivní a pomohou nám zvrátit současný stav.
Je na to české školství připravené?
Vnímám, že se tu stále vyskytuje trochu strach z něčeho nového. Se změnami ale jednou začít musíme. Pozitivním zjištěním také bylo, že konferenci navštívilo přes 70 ředitelů a učitelů z celého kraje. Z toho je patrné, že se školská veřejnost o nové trendy zajímá. Pokud si osvojíme nějaký vzor a příklady dobré praxe, pak věřím tomu, že změna je možná a v budoucnu budeme úspěšní.
Neměly by tyto změny přicházet ze strany státu?
Že impuls přichází z nižší úrovně státní správy, není vůbec na škodu, naopak to musí jít ruku v ruce. Stát by měl hlavně nastavit podmínky pro to, aby absolventi pedagogických fakult nastupovali do všech typů škol. Samozřejmě je nezbytné zajistit pro učitele dostatek peněz, nicméně neméně důležité je potřeba se zamyslet nad snížením byrokracie učitelů, kteří by díky tomu měli dostatek prostoru pro kvalitní výuku děti.