Do středověku po stopách české královny Elišky
Třicítka českých a polských středoškoláků z Krkonošského gymnázia a SOŠ Vrchlabí s partnerskou školou v Kowarech se vydala po stopách české a polské královny Elišky Rejčky díky společnému přeshraničnímu projektu „Po stopách polské princezny na českém trůnu“.
„Eliška Rejčka je přímo ideální téma pro česko-polskou spolupráci – byla to Polka, která se provdala do Čech a zde už také zůstala. Její osud je nesmírně poutavý a pomůže dnešním žákům poodhalit středověký svět a jeho odkaz v dnešní době. Věřím, že díky tomuto projektu žáci poznají mnoho nových přátel, naučí se s nimi spolupracovat a spolu odhalí mnoho zajímavého,“ uvedl radní pro regionální rozvoj Adam Valenta.
Autorem přeshraničního projektu „Po stopách polské princezny na českém trůnu“ je Krkonošské gymnázium a SOŠ Vrchlabí, které s ním uspělo ve výzvě Mezinárodního visegrádského fondu (V4 Gen Mini-Grants) a získalo na něj 100% finanční podporu. Polským partnerem projektu je Zespół Szkół Ogólnoksztáłcących, Kowary.
První den výpravy po stopách česko-polské společné historie začal v Hradci Králové. Žáci se za doprovodu učitelů dějepisu a angličtiny vydali po stopách Elišky Rejčky, která zde jako ve svém věnném městě osm let žila. Například si prohlédli nynější hudební síň, která leží na základech hradu a kde se seznámili se středověkou historií města. Při pohledu z Bílé věže si pokusily představit, jak Hradec tehdy vypadal. Součástí programu byla i návštěva chrámu svatého Ducha, jehož je česká a polská panovnice zakladatelkou.
Ve večerních hodinách pak žáci odjeli do Prahy, kde stráví zbylé dva dny. Navštíví zde místa spojená s královnou Eliškou: Pražský hrad, Anežský klášter, Staroměstské náměstí, Staroměstskou radnici, Dům u Kamenného zvonu a podobně.
Dvojnásobná královská vdova
Eliška Rejčka (někdy zvaná jako Richenza) byla dcerou polského knížete Přemysla II. Velkopolského. Když jí bylo 12 let, provdala se za ovdovělého krále Václava II. Český panovník tohoto sňatku využil, aby podpořil svůj nárok na polskou korunu. Polské království bylo v té době spíše shlukem malých či větších knížectví a o sjednocení území se pokoušelo mnoho mocných mužů, nevyjímaje Eliščina otce Přemysla a také jejího budoucího chotě Václava. Ten se díky svému několikaletému soustavnému úsilí, vojenské i ekonomické moci, podpoře části polské šlechty a také díky manželce z královského rodu stal roku 1300 polským králem.
Václav II. však v roce 1305 zemřel a o rok později v Olomouci byl zavražděný jeho syn Václav III., čímž vládnoucí dynastie Přemyslovců vymřela po meči a pro království bylo třeba najít nového krále. O vládu spolu začali soupeřit Jindřich Korutanský (manžel dcery Václava II. Anny Přemyslovny) a Rudolf Habsburský. Ten svůj nárok na trůn podpořil sňatkem s královskou vdovou Eliškou Rejčkou a boj o korunu vyhrál. Mladičká dívka Eliška se tak roku 1306 stala v osmnácti letech již podruhé královnou. A zakrátko také znovu vdovou.
Rudolf Habsburský rok po korunovaci zemřel. Eliška Rejčka nezůstala bez prostředků, oba její manželé na její blaho pamatovali velmi štědře. Získala pět českých měst (Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Poličku a Vysoké Mýto). Právě v Hradci Králové na zdejším hradu v letech 1308–1316 žila. Poté se odstěhovala do Brna za svým milencem a mocným šlechticem Jindřichem z Lipé a zde také zemřela.
Hrad v Hradci Králové
Hradecký hrad, který sousedil s klášterem, prakticky úplně zanikl a dnes na jeho místě stojí kostel sv. Jana Nepomuckého, který je dnes využíván jako městská hudební síň. Hrad vznikl v místě staršího hradiště v polovině 13. století. Jeho majitelem byli kromě Elišky Rejčky také Jan Lucemburský, který jej dal do zástavy, a Karel IV, jenž jej opět vykoupil a zchátralé budovy dal opravit.
Hrad spolu s městem v 15. století dvakrát vyhořel. Během husitských válek jej nakrátko držel Zikmund Lucemburský, ale krátce na to se vlády zde chopili Orebité a Hradec Králové se stal významným a pevným sídlem husitů.
Hrad dnes kompletně pohltila městská zástavba.
