Chci být stále hlavně doktor, co sedne do sanitky a pomáhá svým pacientům, říká záchranář Marek Dvořák
Záchranář Marek Dvořák pracuje u pozemní i letecké Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje. Ve volném čase šíří osvětu na sociálních sítích, kde jej sleduje téměř 200 tisíc uživatelů. O jeho práci nyní vyšla kniha Mezi nebem a pacientem. Nejen na ni jsme se známého lékaře zeptali v rozhovoru.
V jednom z rozhovorů jste uvedl, že práce záchranáře je návyková. Platí to stále?
Myslím si, že určitě. Těžko se to vysvětluje, ale nejlépe je to vidět na starších kolezích, kteří už by dávno mohli užívat zaslouženého odpočinku, a i přesto chodí každé ráno do práce a starají se o své pacienty.
Máte na sociálních sítích statisíce sledovatelů – připadáte si jako celebrita?
Určitě ne. Ani nechci. Chci být stále hlavně doktor, co sedne do sanitky nebo vrtulníku a pomáhá svým pacientům, kteří to nejvíc potřebují.
Často radíte, jak zamezit úrazům, dají se zobecnit nějaká tři základní pravidla?
Ano. Používejte zdravý rozum. Na 10 vteřin se zamyslete, jestli to, co chcete udělat, opravdu stojí za to, že vás za 15 minut možná povezu do nemocnice vrtulníkem. A pokud už se nějaký průšvih sta ne, v tu chvíli už si nic nevyčítejte a pracujte na tom, aby následky byly co nejmenší.
Máte pocit, že vaše texty pomáhají, nebo je lidé čtou jen jako zápisky z dramatického prostředí?
Soudě podle reakcí a příběhů, které občas přijdou, myslím, že to už pár lidem reálně pomohlo.
Vyšla vám kniha rozhovorů – jaký je to pocit?
Myslím, že jsem si to ještě nepřipustil. Zatím je to lehce diskomfortní. Nechci působit nikterak ostentativně, ale pohled na 10 tisíc svých fotografií, když jsme podepisovali knihy pro fanoušky, ve mně budil spíš takové lehké znechucení (smích).
Na jakou příhodu z práce nejraději vzpomínáte?
Teď nevystřelím z rukávu nějakou historku, ale nejvíc o mé práci a vztahu k ní asi vypovídá to, že se do ní každý den těším, vstávám brzy ráno a do práce přicházím s úsměvem a odcházím z ní nabitý energií.
Letecká záchranka je vaší srdeční záležitostí, v čem vás nejvíc baví?
Jako doktor na vrtulníku vidíte tu skutečnou urgentní medicínu v pravém slova smyslu. Pokud se v celém našem kraji stane velký zdravotní průšvih, vždy tam letí vrtulník, a to je to, na co jsme cvičeni, co nás baví, co nám dává pocit ze smysluplné práce. A kromě toho každý ví, že hradecký vrtulník je nejlepší v republice.
Musel jste projít nějakým speciálním výcvikem, abyste mohl jako lékař létat v posádce LZS?
Ano, ve chvíli, kdy splníte kritéria pro práci na záchranné službě jako lékař a máte dostatečnou praxi, projdete výběrovým řízením a jste zařazen do výcviku, který trvá rok.
Nebojíte se, že „to s vámi spadne“?
Všichni členové posádky dělají vše pro to, aby „to nespadlo“ (smích)
Čtěte online říjnové číslo zpravodaje U nás v kraji
Práce záchranáře je bezesporu náročná, co vám pomáhá v udržení psychické pohody, mohl byste doporučit nějaké základy psychohygieny?
Osobně mi pomáhá psychicky těžké zážitky ventilovat adekvátním fyzickým výdejem a vyčerpáním.
Často je při záchraně života důležitá i pomoc laika, co byste vzkázal lidem, kteří by chtěli pomoci, ale mají obavy?
Ta je často nejzásadnější a moc si vážím lidí, kterým není lhostejný osud druhého a pomůžou, bez nich by nám celý další záchranný řetězec nemohl fungovat. První pomocí nejde ublížit. Vždy máte po ruce telefon a ochotného operátora tísňové linky, který vám poradí, co udělat, když se ten průšvih stane.