Nesmíme dopustit, aby tito spoluobčané byli zapomenuti, řekl hejtman Pavel Bradík při vzpomínce na oběti války během oslav osvobození naší republiky

9. 5. 2008 Autor: Petr Vinklář

Dámy a pánové, vážení spoluobčané,

osmého května před třiašedesáti lety bylo nebe nad Hradcem Králové zahaleno hustým černým dýmem. Na poslední chvíli příslušníci německých vojsk ničili letouny na vojenském letišti, aby se nedostali do rukou Spojencům. Po prchající armádě zkrachovalé III. říše zůstaly jen kouř a spálená země. Na evropském kontinentu končila válka. Symbolicky právě tam, kde začala – v Československu.

Československo - jediná opravdu fungující demokracie ve střední Evropě - se jako první stalo Hitlerovou kořistí. Politika ústupků a nevměšování, kterou prosadily dvě největší evropské mocnosti - Francie a Velká Británie - byla zdrcující. Hitler vnutil válku celému světu. Byla to ta nejkrvavější a nejtotálnější válka, jakou svět do té doby zažil.

Způsobila nesmírné utrpení civilnímu obyvatelstvu, které se v dosud nebývalé míře ocitlo v palebné linii všech armád. Tato válka si přímo či nepřímo vyžádala krutou daň. Smrt 60 milionů mužů, žen a dětí.

Dnes po třiašedesáti letech si připomínáme cenu, kterou za vítězství nad nacismem zaplatili také naši občané. Všichni ti padlí, zabití, umučení, zmrzačení na těle i na duchu. Všichni ti deportovaní do koncentračních táborů, odvlečení na nucené práce do Německa. Ale i ti, kteří hrdinsky nasazovali své životy v zahraničních armádách, i ti, kteří motivováni vlastenectvím a bezvýhradnou povinností vůči národu rozvraceli režim okupantů zevnitř - bez rozdílu politického přesvědčení.

Regionální historici ještě mnohé dluží zejména nekomunistickému odboji v našem kraji. Šlo o stovky statečných lidských osudů, o příslušníky ilegálních organizací Sokola, o studenty, členy hasičských sdružení, zaměstnance drah, o bývalé československé důstojníky působící v Obraně národa, kteří už v prvních měsících okupace začali ilegálně vydávat časopis V boj. List, který informoval, povzbuzoval a vracel víru v obnovení samostatné republiky. Nesmíme dopustit, aby tito spoluobčané byli zapomenuti.

Zvykli jsme si v dobách komunismu interpretovat konec války jako osvobození. Není to tak docela přesné. S příchodem Sovětské armády, která za vítězství zaplatila nepředstavitelnou cenu, jsme se dočkali osvobození od nacismu. Ale bohužel také od svobody. Celá východní Evropa se stala komunistickou zónou. A všechny její státy se změnily v sovětské satelity.Válka vlastně neskončila. Ve skutečnosti se proměnila ve válku studenou. Britský premiér Winston Churchill mezi prvními pochopil, že Východ bude neprodyšně oddělen od Západu „železnou oponou“. Tento termín přesně vystihl vývoj politické situace na příštího půl století. Tak dlouho trvalo, než jsme se mohli znovu začít svobodně rozhodovat o svém osudu.

Každoročně - v předvečer tohoto jubilea - považuji za velikou čest, že se mohu pozdravit s veterány druhé světové války. S lidmi, kteří lépe než kdo jiný vědí, že svoboda není zadarmo. Osudy našich spoluobčanů, kteří se vzepřeli, kteří byli ochotni mnohé riskovat, dokazují, že člověk má přece jen volbu. Že nemusí být pouhou pasivní či náhodnou obětí. Z této historické paměti roste sebevědomí a suverenita této malé země uprostřed Evropy. Dnes na ni navazují novodobí veteráni - příslušníci mírových misí, působící v neklidných částech našeho světa. Jsem hrdý, že jsou mezi nimi také občané našeho kraje.

Druhá světová válka přinesla draze zaplacenou zkušenost. Totiž - že žádný národ a žádný kontinent nemůže žít v bezpečí sám o sobě. Naše osudy - naše budoucnost, jsou vzájemně propleteny. Proto oslava Dne osvobození přináší vždy znovu tutéž odpovědnost: Nutnost podílet se na ochraně prostoru svobody a prosperity.

Dámy a pánové,

tento den má opravdu zvláštní rozměr. Je stejně tak důvodem k oslavám jako ke smutku a k pietní vzpomínce. Dovolte tedy, abych se v tuto chvíli poklonil všem statečným mužům a ženám, všem bojovníkům za svobodu a nezávislost, kteří v letech druhé světové války svedli boj o to, aby náš svět byl mnohem stabilnější a bezpečnější, než ten, který lidé až dosud poznali.

Děkuji Vám za pozornost