4. 9. 2008
Autor: Imrich Dioszegi
(ČTK) - Stejně jako pohádkovému drakovi vyrůstá na jednom těle řada hlav, tak na jevišti královéhradeckého Divadla Drak vyrůstá řada inscenací nejrůznějších žánrů a představuje se škála loutkářských technik, druhů loutek a práce s nimi. Původně regionální loutkové divadlo se za 50 let své existence vypracovalo v proslulou scénu, udávající neotřelými a objevnými postupy směr rozvoje českého i světového loutkářství. Jubileum si Drak připomene oslavami 6. září.
Scéna vznikla v Hradci Králové v roce 1958 jako Východočeské loutkové divadlo. Soubor pod vedením ředitele Vladimíra Matouška vytvořili čistě profesionální loutkoherci s významnou posilou známého lidového loutkáře Matěje Kopeckého. Divákům se poprvé představili 16. února 1959 hrou Kouzelné pantoflíčky. Drak se v názvu divadla, které na sebe začalo výrazně upozorňovat od konce 60. let, objevil v roce 1968. Pod současným jménem Divadlo Drak hraje už šestnáctým rokem.
Styl divadla, vycházející z české loutkářské tradice, obohacené o invenční spojení živého herce a loutky, našel hodně obdivovatelů i epigonů, a to i v zahraničí. Drak se postupně stal jednou z nejvýznamnějších českých loutkových scén. Své postavení podtrhl od roku 1992 také provozováním Mezinárodního institutu figurálního divadla, místa konfrontace domácích a zahraničních tvůrců loutkového divadla.
Drak měl od začátku štěstí na tvůrčí týmy - režiséry, herce, dramaturgy, výtvarníky, hudebníky. Do profilu divadla se výrazně zapsal moderním inscenačním stylem Jiří Středa, který prosazoval mimo jiné spojení loutek, filmu a hudby a používal i herce a odkryté vodiče jako partnery loutek.
Přelomová inscenace Miroslava Vildmana Pohádky z kufru, klauniáda herců s marionetami na drátě, se stala dokonce světovou senzací a ovlivnila nejen české loutkářství. Tvůrčí tým ředitele a dramaturga Jana Dvořáka, režiséra Vildmana, výtvarníků Františka Vítka, Pavla Kalfuse, hudebníka Jiřího Vyšohlída a dalších, byl známkou kvality. Také další inscenace jako Mauglí, Tři tlouštíci, Žabák hrdina či Krysařova píšťala založily dosud trvající domácí i mezinárodní popularitu divadla.
Motorem další vývojové etapy byl především tandem režiséra a od roku 1981 uměleckého šéfa Draku Josefa Krofty a výtvarníka Petra Matáska. Zejména díky Kroftově novátorství se Drak stal jedinečným ansámblem. K jeho nejproslulejším titulům patřily Enšpígl, Šípková Růženka, Petruška, Unikum - dnes naposled!, Sen noci svatojanské, Prodaná nevěsta nebo Pinokio. Nové podněty Draku přineslo rozšíření dosud výlučně dětského repertoáru o inscenace pro generačně spřízněné publikum a od 80. let také směřování k širšímu pojetí alternativního divadla.
Nový dech nabral Drak po generační obměně 90. let. Josef Krofta přivedl do souboru mladé herce, scénografa Marka Zákosteleckého a svého syna Jakuba, který je dnes už nositelem mnoha ocenění za režii, podobně jako otec. Jejich slavná akční klauniáda Všechno lítá, co peří má, pohádka Jak šel hloupý Honza do světa, trochu detektivka, komedie, muzikál, loutkohra i laterna magika Alenka zamilovaná či Carmen 20:07 ukazují nové cesty divadla, otevřeného všem věkovým skupinám a žánrům.
V návštěvnosti českých divadel se Drak pravidelně drží na předním místě. Ročně odehraje 200 až 300 představení, z toho na mateřské hradecké scéně zhruba třetinu, ostatní na zájezdech. Několikrát ročně vyjíždí do zahraničí na turné či na festivaly.
Padesát let existence Draku, na 150 premiér, 15.000 představení v padesáti zemích celého světa s více než pěti miliony diváků svědčí o neobyčejném dosahu tohoto moderního loutkového divadla, které sází především na příběh a fantazii.