Porušení povinnosti při správě cizího majetku, škoda, § 220 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)
Obec může disponovat se svým majetkem (prodávat ho, pronajímat apod.) z ekonomického hlediska i méně výhodně, než jak by to odpovídalo povinnosti sjednat cenu ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá (§ 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů). Proto není vyloučeno, aby obec poskytla svůj majetek (např. byt) jiné osobě do nájmu nikoli za nejvyšší dosažitelné nájemné, je-li jeho sjednaná výše nebo bezplatnost nájmu odůvodněna jiným důležitým zájmem obce (§ 38 odst. 1 zákona o obcích), např. nutností plnit sociální, kulturní či obdobné funkce, jejichž prostřednictvím obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů (§ 2 odst. 2 zákona o obcích).
Takovým důležitým zájmem ovšem není samotná skutečnost, že starosta nebo místostarosta obce nebo jiný její funkcionář si nájmem bytu v majetku obce zajistí bydlení v dané obci a že bude zajišťovat údržbu a hlídání tohoto bytu. Byl-li tedy starostovi obce za uvedených okolností poskytnut byt v majetku obce do nájmu na základě smlouvy o nájmu bezplatně nebo za nepřiměřeně nízké nájemné, které neodpovídá jeho výši v daném místě a čase obvyklé, lze v tomto jednání spatřovat porušení povinnosti nakládat s majetkem obce účelně a hospodárně, přičemž škoda zde spočívá v částce ušlého nájemného. Tím může starosta obce spáchat trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku, a to i když uzavřel smlouvu o nájmu jako nájemce bytu v majetku obce, a nikoli jako jeho pronajímatel.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1285/2018, ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1285.2018.1)
Anotace
Rozsudkem soudu I. stupně byla obviněná uznána vinnou přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Uvedených trestných činů se obviněná dopustila tak, že s obcí, jejíž byla starostkou, uzavřela dvě smlouvy o nájmu bytu v budově, jejímž vlastníkem byla tato obec. Obec v obou případech zastupoval a smlouvy uzavřel příslušný místostarosta. Nájem bytu byl sjednán na dobu neurčitou a výše nájemného byla stanovena na symbolickou částku měsíčně splatnou ve formě naturálního plnění, které spočívalo v údržbě a hlídání bytu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že obviněná i příslušný místostarosta postupovali při podpisu uvedených smluv v rozporu s § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť nevyužili majetek obce s péčí řádného hospodáře a v souladu s jejími zájmy (byt byl pronajat za nevýhodných podmínek pro obec a ku prospěchu obviněné).
Dále se obviněná provinila tím, že jako starostka obce neplatila za elektrickou energii spotřebovanou v uvedeném bytě, přičemž jako příkazce podepsala účetní průvodku, na jejímž základě cenu energie uhradila obec. Soud I. stupně zde dospěl k závěru, že obviněná jako starostka obce v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonávala svou pravomoc způsobem odporující jinému právnímu předpisu, a sice § 38 odst. 1 a 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které odvolací soud podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou naplnění skutkové podstaty tr. činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku.
Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 23. 10. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 54/2019) .