Sociální služby › Zpravodaj › Aktuality › Pro zájemce o služby

Národní psychiatrická cena putuje do Východních Čech

23. 12. 2010

Každoročně Vondráčkův nadační fond uděluje prestižní cenu v oboru psychiatrie. Tento rok cena profesora Vladimíra Vondráčka putuje do Východních Čech a to do občanského sdružení Péče o duševní zdraví. Poprosili jsme zástupce sdružení MUDr. Petra Hejzlara a Mgr. Martina Halíře, aby nám řekli, čím odbornou porotu oslovili.

Za co jste cenu získali?

Hejzlar: odborná porota ocenila naši práci „Komunitní přístup v péči o dlouhodobě duševně nemocné“, která vyšla v letošním třetím čísle časopisu Psychiatrie.

Co myslíte, že porotu zaujalo?

Halíř: V republice existuje řada poskytovatelů komunitních služeb pro duševně nemocné, ale málokdo systematicky dělá hodnocení efektivity své činnosti. My navíc využíváme i mezinárodně uznávanou metodu šetření potřeb klientů (pozn. CAN – Camberwellské šetření potřeb) a tak můžeme prezentovat vlastní data a výzkum.

Čím je práce tak výjimečná?

Hejzlar: Pomáháme už 15 let vážně duševně nemocným lidem, individuálně a v jejich prostředí. Smyslem je, aby mohli žít tam, kde si přejí a nemuseli být dlouhodobě hospitalizovaní v psychiatrických léčebnách. Unikátní je, že se nám za tu dobu podařilo mobilními službami zajistit velkou část východních Čech a nemocní nemusejí za službami jezdit.

Halíř: Aby byly služby takhle dostupné, museli jsme vymyslet nový systém řízení celé organizace. Funguje to na principu malých lokálních mobilních týmů, zatím jich funguje 6 v okresních městech.

Z čeho jste při práci vycházeli?

Hejzlar: Z principů komunitní psychiatrie. Péče má jít za klientem a ne obráceně. České podmínky, když 90% psychiatrických lůžek je v několika velkých léčebnách, je přežitek. Nemocný potřebuje pomoc s běžnými záležitostmi, často nezvládá základní organizační a praktické záležitosti. Naši sociální pracovníci mu s tím pomohou v reálných podmínkách, to se v léčebně nenaučíte.

Halíř: Ale navíc si musíte klást otázku, jestli ta pomoc funguje, jestli reaguje na skutečné potřeby nemocných, a to nám právě umožňuje dotazník CAN, ale i další způsoby hodnocení efektivity.

Můžete nám to popsat na konkrétním případu?

Hejzlar: Když má nemocný schizofrenii, ta nemoc se může ve vlnách vracet. V akutní atace ztrácí kontakt s realitou, hospitalizace je někdy nezbytná. V nemocnici je třeba 3 měsíce, i déle. Mezitím se doma něco děje, když se vrátí, najde schránku plnou pošty, složenek, neví si s tím rady. Přitom je čerstvě zaléčený a tak je sklouznutí zpátky do nemoci velmi rizikové. Naši sociální pracovníci ty nemocné už znají nebo je nově kontaktují v nemocnici, domluví se s nimi, jak jim můžou pomoci po návratu domů.

Halíř: Když společně zvládnou tyhle situace, spolupráce končit nemusí. Nemocnému se vynoří otázky, co teď se životem, co mě čeká, jak budu fungovat, jak si naplním čas, kdo mě může pomoct? To řešíme všichni, ale bez nemoci je to lehčí. Na všechny otázky může nemocný hledat odpovědi s našimi pracovníky, vymyslí rehabilitační plán, jak se vrátit do života a žít smysluplně. U někoho to je o hledání práce, jiný se potřebuje naučit včas rozpoznat návrat nemoci, třetí zase je sám a tak mu pomůže najít společenské kontakty.

Kontakt:

Leona Hniličková

manažerka PR

o. s. Péče o duševní zdraví

530 09 Pardubice, Bělehradská 389

W: www.pdz.cz

E: leona.hnilickova@pdz.cz

T: 775 915 753

F: www.facebook.com/Pece.o.dusevni.zdravi