![Královéhradecký kraj [logo]](/images/khkraj/kralovehradecky-kraj.gif)
Sociální služby › Zpravodaj › Aktuality › Pro zájemce o služby
Malý úspěch: mami, kup mi pastelky
Denně několik telefonátů na úřady, šest splátkových kalendářů, jedno jednání ve škole, u soudu a na policii. V pondělí a ve středu doučování s dětmi, příprava podzimní výzdoby, výlet do knihovny. Hodiny přesvědčování dětí a rodičů k dalšímu studiu. Tak nějak vypadá měsíční přehled práce terénních sociálních pracovnic z Městského úřadu v Kostelci nad Orlicí. Dvě terénní pracovnice pracují s více než 200 Romy z Kostelecka a Týnišťska. Provází je v průběhu celého života od narození do smrti.
Denně několik telefonátů na úřady, šest splátkových kalendářů, jedno jednání ve škole, u soudu a na policii. V pondělí a ve středu doučování s dětmi, příprava podzimní výzdoby, výlet do knihovny. Hodiny přesvědčování dětí a rodičů k dalšímu studiu. Tak nějak vypadá měsíční přehled práce terénních sociálních pracovnic z Městského úřadu v Kostelci nad Orlicí. Dvě terénní pracovnice pracují s více než 200 Romy z Kostelecka a Týnišťska. Provází je v průběhu celého života od narození do smrti.
S nejmenšími pracují na kroužcích, kde se učí základním dovednostem, které potřebují pro řádné fungování ve škole. „Romské děti často nechodí do školky a rodiče v nich nerozvíjí dovednosti, které ve škole potřebují. Neznají barvy, nekreslí si, nečtou s nimi, nepřipravují se do školy,“ vysvětluje důvody k existenci kroužku Adriana Škopová, terénní pracovnice v Kostelci nad Orlicí.
Její kolegyně Maruška Halušková ji doplňuje a vypráví příběh šestileté Sabinky. Ta přišla do kroužku teprve před týdnem. Pastelky držela v rukou poprvé a malování ji nadchlo natolik, že je chtěla mít doma. „Zašla jsem tedy k jejím rodičům, aby jí pastelky koupili. Byli překvapení, že o ně má Sabinka zájem, ale pastelky jí koupili. Romští rodiče si takové věci často neuvědomují, nejsou naučení dávat dětem takové podněty,“ zakončuje své vyprávění tereňačka Maruška.
Do kroužku dochází i školáci. Píší zde úkoly, terénní pracovnice jim pomáhají s učivem, které ve škole nestíhají. „Kdybychom se tady jenom učili, asi by tu bylo prázdno, proto jsou v kroužku připraveny hry a sportovní vybavení,“ doplňuje s úsměvem Adriana Škopová.
„Nejvíc sil nás stojí přesvědčování dětí a jejich rodičů k dalšímu studiu,“ pokračuje ve vyprávění o své práci Adriana. V komunitě je totiž obvyklé, že po ukončení povinné školní docházky opouštějí její klienti školní lavice natrvalo. „Naštěstí máme již několik dobrých příkladů lidí, kteří mají výuční list nebo střední školu. Děti tak mohou vidět, že se po absolvování školy mohou mít lépe,“ dodává tereňačka Adriana.
Práce s dospělými však tvoří většinu času terénních pracovnic. „Před dvěma lety se mi podařilo v jedné firmě v Týništi nad Orlicí zaměstnat 12 Romů. Dnes jich tam 8 stále pracuje;“ popisuje další aspekt své práce Adriana, „ve společnosti stále převládá nedůvěra k Romům jako zaměstnancům. Stačilo se jen zaručit.“ V době ekonomické krize je však hledání zaměstnání pro Romy opravdovou detektivkou.
Terénní pracovnice pomáhají také při vyřizování sociálních dávek, „překládají“ řeč úředních dokumentů, asistují klientům při naplňování úředních příkazů a zprostředkovávají komunikaci při vyjednávání s věřiteli. „Někdy je terénní pracovník nezbytný při jednání pro to, že vůči Romům panuje nedůvěra. Terénní pracovnice pak důvěru posiluje;“ popisuje další ze svých rolí Adriana Škopová, „v řadě případů je tahle nedůvěra zbytečná, ale jsou i klienti, za které bych ruku do ohně nestrčila.“
Terénní práce v Kostelci nad Orlicí funguje již od roku 2003 a terénní pracovnice tak mají své stálé místo v komunitě. Díky projektu Podpora sociální integrace obyvatel vyloučených lokalit v Královéhradeckém kraji je zajištěno 100% financování z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu až do konce roku 2010.
Jiří Zeman
Městský úřad v Kostelci nad Orlicí
vyšlo v U nás v kraji, prosinec 2009
