Portál sociálních služeb

Sociální služby › Zpravodaj › Aktuality › Pro zájemce o služby

Dům Matky Terezy pomáhá lidem bez domova již 20 let

27. 12. 2011

Ráno se probouzí, večer usínají, mají starosti, touhy, radují se, trápí... jako každý z nás. Stejní a přeci jiní. Lidé bez domova. Dům Matky Terezy - sociální zařízení pro lidi bez domova v Hradci Králové, poskytované Oblastní charitou Hradec Králové, nabízí pomoc těmto lidem již 20 let.

Ráno se probouzí, večer usínají, mají starosti, touhy, radují se, trápí... jako každý z nás. Stejní a přeci jiní. Lidé bez domova. Dům Matky Terezy - sociální zařízení pro lidi bez domova v Hradci Králové, poskytované Oblastní charitou Hradec Králové, nabízí pomoc těmto lidem již 20 let.

Většina příchozích do Domu Matky Terezy je bez práce, s omezenými finančními prostředky. Bývají mnohdy zadlužení, nemocní, bez kontaktu s rodinou. S podobnými osudy se jich tu v průběhu let zastavilo hodně. Staří, mladí. Prožili svůj příběh a na jeho další a především lepší pokračování v naději čekají. Většina chce žít normálně, důstojně bydlet, chodit do práce, mít rodinu, přátele. Pro mnohé je ale velice těžké se vymanit ze stávajícího způsobu žití. Těžko si najdou trvalou práci. Nemají peníze na ubytování. Jejich situace se zhorší, když podlehnou alkoholu nebo se zadluží. To je potom začarovaný kruh, z kterého se jen těžko vystupuje.

Do Domu Matky Terezy mohou lidé bez domova přijít a využít služeb Denního centra, kde se mohou umýt, vyprat si prádlo, připravit si jídlo, oddechnout si v teple. Je možnost přespat v Noclehárně. Někteří zůstanou bydlet až na rok v Azylovém domě. V zařízení mohou využít nabízené činnosti v rámci služby Sociální rehabilitace. Sociální pracovníci jim pomáhají nalézt smysl života, obnovit rodinné vztahy, získat přiměřené bydlení a zdroj příjmů k jeho udržení. Kdo má zájem, zapojí do pracovních terapií. Může prodávat časopis Nový prostor, vyrábět výrobky v kreativní dílně, pomáhat v Sociálním šatníku, může se učit vařit v kuchyni, obsluhovat PC, může se zapojit při charitních sbírkách a dalších jiných činnostech, které jsou průběžně potřeba udělat.

Lidem z Domu Matky Terezy se střídavě daří svoji životní cestu nasměrovat jinak a jinam. Je vždy proto velkou radostí, když je možné sehnat pro někoho z nich práci společně s ubytováním.

Nedávno odešli z Domu Matky Terezy společně dva muži. Pan Emil a pan Jindřich a radost tak byla dvojnásobná. Oba se účastnili všech možných aktivit, pracovali v kreativní dílně, pomáhali při charitních sbírkách, pomáhali, kdykoliv bylo nutné. Byli ubytovaní spolu a spřátelili se. Měli štěstí, našli pomoc a našli jeden druhého. Oba se dostali na ulici téměř přes noc. Spořádaní slušní chlapi, kterým osud pořádně zamíchal kartami.

Pan Emil se narodil v malé vesničce poblíž Nového Bydžova, a jak vzpomíná, dětství měl krásné. Vyučil se zedníkem. Začal pracovat v ČSAD, kde vydržel až do revoluce. Město mu moc nevonělo a tak se opět přestěhoval do míst, kde strávil dětství, začal pracovat v místním JZD. Tam byl šťastný. Bohužel všechno jednou končí, pan Emil byl odjakživa samotář, což moc nevyhovovalo jeho ženě, která si našla jinou známost a jelikož spolu neměli děti, zůstal sám. Z důchodu ještě chvíli platil nájem, ale pak vše převzal do rukou nový majitel, který chtěl nemovitost použít pro komerční účely a držet si důchodce se mu moc nechtělo. Pan Emil skončil na ulici, bez domova a naprosto sám. Naštěstí se na nádraží dozvěděl o středisku sociálních služeb Domu Matky Terezy, kam chodí lidé, kteří mají podobný osud jako on a tak jeho první kroky vedly na noclehárnu. „Asi jsem jeden z mála, kdo nemá žádné dluhy. V tomhle jsem byl na sebe vždycky přísný, když vím, že na to nemám, tak si to prostě nekoupím, anebo si na to našetřím. Nikdy jsem nechtěl nikomu nic dlužit a hlavně ne peníze, jak se říká, peníze jsou dobrý sluha, ale zlý pán.“ Po třech měsících se mu naskytla příležitost jít bydlet do azylové části a začal se zapojovat do aktivit sociální rehabilitace. „Nemám rád povalování, proto když se naskytla příležitost, začal jsem pracovat v kreativní dílně, uklízel jsem, pomohl jsem letos i při Eliščině sbírce, no prostě, abych tady byl alespoň k něčemu.“

Pan Pavel vypadá jako ten hodný děda z pohádky, co si nikdy na nic nestěžuje, ani na bolest, která ho trápí, ani na lidi a s ubalenou cigaretkou chodí na nákupy, nebo jen tak do přírody a to jak v zimě, tak v létě. Vyhověl by snad každému, kdo by ho slušně poprosil a pro všechny má připravený nějaký ten vtipný příběh ze života. Je vášnivý houbař, a když nastane houbařská sezóna, přichází jeho čas. Když se mu ale podíváte hlouběji do očí, zjistíte, že se tam skrývá mnohem víc, že v jeho životě jsou věci, které dost bolely a se kterými se snaží bojovat, nějak je vytěsnit ze svého života, třeba právě svou pozitivní náladou, vtípky a úsměvem pro každého.

Pan Pavel se narodil v Hradci Králové a vyučil se nástrojařem v oboru hudebních nástrojů. Po vojně začal pracovat u ČKD jako kontrolor, kde zůstal až do listopadové revoluce. Díky svému zaměstnání jezdil na montáže po celé republice. Když se propouštělo, našel si novou práci v ZVÚ jako skladník a vozil balíky. Kvůli dlouhodobé nemoci, která ho postihla jen pár let před důchodem, odešel do předčasného důchodu.

Jeho první žena tragicky zemřela. Zůstal sám se synem v bytě. Našel přítelkyni, která bohužel po osmi letech společného soužití po těžké nemoci zemřela také. Když byl pan Pavel už v důchodu, ozvala se stará nemoc, do toho si zlomil nohu. Staré kosti špatně srůstají a v nemocnici tak dlouho být nemohl.

Převezli ho do léčebny dlouhodobě nemocných, kde ho potkala další nešťastná zpráva. „Syn mi rozprodal celý můj majetek, takže jsem se neměl kam vrátit. Prakticky jsem byl bezdomovec a to jsem ještě nebyl ani na ulici.“ Naštěstí mu sociální pracovnice v nemocnici podala žádost do Domu Matky Terezy rovnou do azylové části, takže pan Pavel měl po propuštění, kam jít a kde složit hlavu. „Z důchodu mi teď strhávají něco málo na dluhy, které vytvořil syn, ručil jsem mu a takhle to dopadlo. Naštěstí to nebylo moc, ještě tři splátky a budu opět pobírat plný důchod, takže vyžiji.“

Pan Emil i pan Pavel v Domě Matky Terezy našli na rok nový domov, našli v sobě navzájem velkého kamaráda, dostali šanci začít znovu. V současné době se spolu sdílejí život v podhorské chatce, kterou jim sehnal terénní pracovník Domu Matky Terezy. Hodně štěstí na další cestě...

autor: Petra Zíková

kontaktní osoba: Petra Zíková

e-mail: petra.zikova@hk.caritas.cz

tel.: 774 836 276