přírodní rezervace
nadmořská výška 384–445 m n. m.
rozloha 5,12 ha
Přírodě blízký les
Přírodní rezervaci Ve Slatinské stráni založili naši předchůdci v roce 1956, aby zachovali vzácnou květenu a smíšený les. Dnes v tom úspěšně pokračujeme tím, že do lesa téměř nezasahujeme. A tak tu dnes stojí přírodě blízký suťový les.
Co rezervaci ohrožuje nejvíce?
Nepříznivé jsou splachy z hnojených polí nad rezervací. A také dříve na husto vysazené smrky, které stíní a spadaným jehličím okyselují půdu. Smrk se však z místní přírody samovolně vytrácí. Prosychá a silný vítr ho pak láme a vyvrací. Ke kůrovcovým a větrným kalamitám, které dnes běžně vidíme v lesích kolem nás, přináší tato rezervace, že les se může přirozeně obnovit sám.
Síla samovolné obnovy lesa
Příroda si v této rezervaci již mnoho desítek let prosazuje svou a člověka nakonec přesvědčila o tom, že bezzásahovost je pro toto místo tou nejlepší péčí. I přes opakovanou lidskou snahu zalesňovat smrkem, se tu samovolně prosadily druhově i geneticky původní listnáče i jedle. Součástí dnešní rezervace je také místo, na němž byla ve 40. letech 20. století zanedbána umělá výsadba. Když se sem dnes podíváme, je nám jasné, že síla lesa v jeho samovolné obnově je neporazitelná.
Les, který vyžaduje naši důvěru
Stejně tak důvěřujme jeho obyvatelům. V tomto lese roste cenná jedle bělokorá, orchidej bradáček vejčitý, byliny měsíčnice vytrvalá, kyčelnice devítilistá. Žijí tu ohrožení obojživelníci skokan hnědý a mlok skvrnitý nebo chráněný datel, krkavec a veverka. Nezasahováním do Slatinské stráně chráníme i je.
Jste vítáni, jestliže:
- v rezervaci netáboříte a nerozděláváte oheň;
- netrháte květiny;
- nešlapete a nekopete do ležících rozpadajících se kmenů, které obývá mnoho druhů hmyzu a hub;
- nenarušujete dutiny stromů, mohou v nich hnízdit ptáci nebo odpočívat netopýři;
- neodhazujete odpadky;
- pohybujete se tu ohleduplně k celému lesu.