přírodní památka
vlhký domov vzácného čolka, modráska a vážky, který by bez lidí zanikl
nadmořská výška 235–247 m n. m.
rozloha 38,79 ha
500 let s lidmi – příroda podřízená pravidlům
Od 15. století lidé na území dnešní přírodní památky Na Plachtě pásli dobytek, a tím potlačovali les. Kácením stromů a pravidelným spásáním, případně sekáním trávy a mladých stromků, vznikaly první louky. Lidé vybudovali rybníky Jáma a Plachta, na konci 18. století je opět zalesnili. Obnovili je až o 100 let později. Od roku 1918 zde cvičila armáda i s těžkou technikou. Před 2. světovou válkou a během ní sloužily rovné plochy jako polní letiště pro armádní i civilní letadla. Těsně po válce se zde těžil písek, což byl základ centrálního jezírka. V 60. letech minulého století armáda lokalitu opustila a začaly se objevovat černé skládky. Oficiální ochranu lokalita dostala v roce 1988.
Čím hůř, tím líp – to, co vadí lidem, nemusí vadit přírodě
Za vznik vodních a podmáčených ploch na přírodní památce Na Plachtě mohou lidé. I když se zdá, že pískovna a těžká technika místo nenávratně poškodí, opak je pravdou. V jámách a vyjetých kolejích vznikly tůně a vysychavé louže, v jejich okolí silně podmáčené louky a mokřady, ale i obnažené písky zarůstající vřesem. Na vodu jsou vázaní vzácní živočichové, jako je modrásek očkovaný, vážka jasnoskvrnná a čolek velký. Na loukách se vyskytuje modrásek bahenní. Přírodní památka Na Plachtě je vyhlášená právě na ochranu těchto druhů a jejich biotopů. S nimi však můžeme najít i další chráněné druhy rostlin i zvířat žijících nejen u vody nebo v ní (listonoh letní, žábronožka letní), ale i na okolních loukách (kudlanka nábožná). Zkuste, kolik z 9 druhů zdejších žab najdete. Ale prosíme, nesahejte na ně, mají velmi citlivou pokožku.
Ohrožení přírodou – zastavme sukcesi
Je pravděpodobné, že kdyby tady lidé nikdy nekáceli stromy, nesekali trávu, netěžili písek a necvičili s těžkou technikou, rostl by tady smíšený les, v některých místech podmáčený. Počet druhů rostlin a živočichů by byl menší – odpovídal by jen takovému lesu. Pro zachování modráska, vážky i čolka je nutné rybníky jednou za čas odbahnit a rákosí při okrajích pokosit a odklidit. Louky je nutné každoročně sklidit, podmáčené nejlépe posekat, sušší nechat spást ovcemi, kozami, divokými koníky z anglického Exmooru nebo i buvoly. Praxe ukazuje, že nejlepší pro zachování tůní a louží je nechat jednou za rok po cestách, vlhkých místech i okolních vřesovištích projet těžkou techniku – obrněná vozidla nebo i tanky. Vyhloubí tak koleje, kde se bude držet voda, což uvítají nejen obojživelníci. Těžké stroje také potrhají hustý drn, a tím dostanou příležitost další vzácné druhy rostlin. Vozidla na plochu vyjedou v době, kdy se obojživelníci nemnoží. Šance, že nějakého přejedou je malá. Šance, že se ti zbylí budou mít kde rozmnožit, a tedy nevyhynou, je velká.
Jste vítáni, jestliže:
- si odpadky budete odnášet s sebou;
- zvířata na pastvinách i divoká budete pozorovat, nepolezete k nim do ohrady a nebudete je krmit;
- psa povedete na vodítku, aby neplašil zvířata;
- budete rozdělávat oheň jen na vyhrazených místech;
- motorové vozidlo zaparkujete chráněné území.