V Oblastní nemocnici Náchod vznikl nový urgentní příjem. Královéhradecký kraj za více jak 97 milionů korun bez DPH zrekonstruoval 20 tisíc metrů čtverečních plochy, na které vznikly tři menší zákrokové sály, 12 vyšetřoven a ambulancí s celkovou kapacitou 11 expektačních lůžek. Na přípravě projektu urgentu se podílel jeho stávající primář David Tuček. Požádali jsme jej proto o rozhovor.
Jaké hlavní změny přinesl nový urgentní příjem?
Původní provizorní řešení spočívalo v tom, že jsme spojili dohromady akutní chirurgickou, interní a ortopedickou ambulanci na jedné chodbě pavilonu D – bývalé chirurgie. K dispozici byl dále rentgen, ultrazvuk a lékařská pohotovostní služba, měli jsme i místnost se čtyřmi expektačními lůžky.
Dále jsme zavedli třídění pacientů na základě systému Emergency Severity Index, jehož principem je určení pořadí podle závažnosti stavu. Postupnost kroků nám umožnila zvyknout si na práci více oborů pohromadě. Po přestěhování do nově postaveného urgentního příjmu jsme tento typ práce přenesli do nových prostor.
Nově zde také přibyla akutní neurologická ambulance. Tedy hlavní změna je těsná mezioborová spolupráce, komplexnější péče o pacienta v akutním stavu. Pokud k nám přijede například pacient po pádu, může mít zlomenou končetinu, ale současně mohla být příčinou pádu například srdeční arytmie. On ale neputuje od jedné ordinace k druhé, ale naopak ho jednotliví specialisté vyšetří zde, na jednom místě.
V čem jsou nové prostory efektivnější? Jak pomáhá například krytý příjezd sanitek nebo oddělený vstup pro akutní pacienty?
V současné době končí na našem urgentním příjmu více než 90 % procent výjezdů zdravotnické záchranné služby v regionu. Skupina pacientů v kritickém stavu je zatím směřována na JIP naší nemocnice – interní, neurologickou a hlavně ARIM, ale v dohledné době připravujeme posílit náš tým o pozici lékaře „urgentisty“, který bude schopen postarat se 24 hodin denně o kriticky nemocného pacienta. Toto vše by nešlo realizovat bez těsné spolupráce se Zdravotnickou záchrannou službou KHK.
Ukázkou tohoto je například sdílení lékařů mezi záchrankou a nemocnicí. Tedy lékař pracuje v nemocnici a na výjezdy vyjíždí na výzvu operačního střediska a po předání – velmi často právě na Emergency ONN – se vrací zpět do nemocnice. Takovým otcem této myšlenky je nynější náměstek hejtmana Jiří Mašek, bývalý ředitel ZZS KHK.
Díky zdravotníkům, kteří znají jak tu přednemocniční péči, tak i urgentní příjem, je příjem pacientů rychlejší, má hladší průběh. K tomu samozřejmě nyní u nás přispívá i výhoda té stavby, která je koncipována tak, že je vše na jednom místě, neztrácíme čas hledáním a transportem do těch správných dveří a dlouhými přesuny pacientů.
V blízkosti je i komplement, tedy RTG, ultrazvuky, CT či magnetická rezonance, na zavolání jsou tu odborníci, s kterými je možno stav pacienta konzultovat. Kryté stání pro sanitky poskytuje komfortní ochranu před povětrnostními vlivy, na pacienty už neprší, nemrznou.
Jsme teď v situaci, kdy máme krásnou budovu, parádně zařízenou. A teď se snažíme naplnit tu krásnou stavbu smyslem tak, aby to bylo po profesní stránce v pořádku, ale aby se nevytratil lidský rozměr.
V Náchodě jste zavedli systém Emergency Severity Index (ESI). Můžete ho stručně popsat?
Triážový neboli třídící systém ESI jsem zaváděl do praxe už při budování urgentního příjmu ve Fakultní nemocnici HK a byli jsme tenkrát první nemocnicí v ČR, která tento systém používala. V zásadě jde o to roztřídit pacienty podle jejich stavu, aby co nejdříve bylo postaráno o ty, kteří vyžadují prioritní ošetření.
Sestra na vjezdu nebo vstupu tedy sbírá systematicky a cíleně informace o zdravotním stavu pacienta, vedoucím příznaku a faktickém či potencionálním ohrožením životních funkcí. Takový pacient pak má automaticky prioritu 1 a dostane péči okamžitě. Na opačné straně této škály, s prioritou 5, bude např. pacient, který pouze potřebuje předepsat léky.
Podle těchto měřítek jsou tříděni všichni pacienti u vstupu i vjezdu na urgentní příjem, ať jsou přivezeni záchrannou službou nebo přijdou pěšky. Příjezd záchrannou službou tedy neznamená automaticky prioritní ošetření.
Jaké byly největší výzvy při zavádění tohoto systému v praxi? Setkali jste se například s nepochopením ze strany pacientů?
Většina pacientů chápe, že systém určení pořadí na základě stavu je logický a spravedlivý. Denně samozřejmě také řešíme stížnosti na dlouhé čekání pacientů, jejichž stav má nižší prioritu. Čekací doba však není žádný parametr kvality péče. Nikoho nenecháváme čekat schválně, věnujeme se jen logicky a prioritně lidem, kteří jsou ve větším ohrožení. Klademe velký důraz na vlídnou komunikaci a věřím, že se nám to daří.
Skoro každý den slyším od lidí zprostředkovanou pozitivní zpětnou vazbu na to, že navzdory dlouhému čekání dobře vnímají to, že je s nimi jednáno vlídně. To mě těší a všem spolupracovníkům v celé nemocnici v Náchodě za toto děkuji. V urgentní medicíně jde často o vteřiny.
Co považujete za nejnáročnější aspekt své práce?
Specifické pro urgentní medicínu je to, že my si nemůžeme dovolit říct, že máme plno. A to je nejnáročnější pro všechny obory, které se na té péči u nás podílí, nejen pro lékařský zdravotnický personál. V jednu chvíli může být klid a za minutu můžou být všechna lůžka zaplněná. Dále typické je, že máte větší počet pacientů v různé fázi rozpracovanosti. Musíte vykomunikovat s jinými pracovišti překlad pacientů, umět v několika větách shrnout jejich stav a vysvětlit jim, proč ho mají převzít.
Zásadní jsou tedy komunikační dovednosti. A pak samozřejmě to, co je nejtěžší na té urgentní medicíně, je to nárazové zatížení velkým počtem pacientů v různém stavu. Když už si myslíte, že už prostě nemůžete, tak vám přivezou další.
Jen za loňský rok, kdy jsme fungovali v provizoriu v pavilonu D, jsme ošetřili 35 tisíc pacientů. V přepočtu na den to vychází na nějakých 92 pacientů denně, ale nerovnoměrně! Nejvíce pacientů pak přichází nebo přijíždí mezi 8 a 14 hodinou a pak samozřejmě o víkendech.
Máte za sebou jistě mnoho zajímavých případů. Na jaký nejkurióznější nebo neobvyklý případ si vzpomínáte?
Těžko vypíchnout jediný příběh, ale jeden se mi teď vybavil. Ještě v době, kdy jsem létal s vrtulníkem jsme byli přivoláni do ordinace praktického lékaře v Českém Meziříčí, kde byl mladý 18letý muž, který měl zástavu oběhu, fibrilaci komor. Společně s praktickým lékařem a kolegou z pozemní posádky se nám ho podařilo resuscitovat, elektrickým výbojem obnovit spontánní cirkulaci, odtransportovat do fakultní nemocnice.
Na každém pacientovi je jedinečný ten příběh v pozadí – zde konkrétně okolnosti tehdejší oběhové zástavy, kdy se vrátil po noční směně domů a bylo mu zle, zůstal sedět na botníku a nebyl schopný dojít dál do bytu. Jeho tatínek učil vedle ve škole a měl divný pocit, který ho donutil, aby šel domů a našel tam svého syna sedět, odvedl ho k lékaři a tam došlo k zástavě oběhu. Po propuštění z nemocnice za námi pak oba přišli na výjezdové stanoviště poděkovat. ¨
A přibližně po 20 letech jsem měl zrovna službu na urgentním příjmu a přišel tam tento pacient již s jinými potížemi. Hned jsem ho poznal, on mě pochopitelně. A to mě na té práci těší, ty příběhy v pozadí, že se nejedná o souhrn příznaků, ale lidský příběh – vždy jedinečný.
Jaké jsou podle vás největší výzvy pro české zdravotnictví v oblasti urgentní medicíny?
Dobudovat realistickou síť urgentních příjmů dobře propojenou se zdravotnickou záchrannou službou a s nemocniční částí neodkladné péče zároveň. Kvalitní síť nemocničních zařízení s dostatečným počtem intenzivních standardních lůžek. V České republice je zatím každý urgentní příjem úplně jiný. Někdy je to opravdu jenom virtuální struktura, cedule na dveřích, v systému péče se nezměnilo vůbec nic. Jinde je to komplexní a skvěle propojené pracoviště – nejen po stránce stavebně technické, organizační či vzdělávací, ale co je nejdůležitější: integrující způsob péče o akutní pacienty.
Urgentní medicína je v podstatně servisní obor umožňující těm „velkým“ – interně, chirurgii, ARO, neurologii – se starat komplexně, na jednom místě, od příjezdu či příchodu na urgentní příjem o akutního pacienta, nezřídka v ohrožení života.
Co byste doporučil pacientům, kteří váhají, zda zamířit na urgentní příjem, nebo počkat na běžnou ambulanci?
Pro tu kategorii pacientů, kteří vlastně přichází s méně závažnou obtíží, tak pořád platí, že by jeho registrující praktický lékař měl být tou první kontaktní osobou, na kterou se obrátí a minimálně s ním bude svůj stav konzultovat. Občas se setkáváme s tím, že buď jim nevolají vůbec, nebo jim zavolají a je jim řečeno: „Jděte na urgent.“
Někde se stává, že ambulantní specialisté a praktičtí lékaři přímo na dveře svých ordinací větší ceduli: „Neordinujeme, běžte na urgentní příjem.“ Na nás pak je, abychom vysoký počet pacientů třídili a komunikačně zvládli a kvalitně a cíleně ošetřili. My nikdy nebudeme mít takovou kontinuitu informací, jako má praktický lékař. Neprovádíme kontroly.
Moje rada tedy zní: nevynechávejte svého praktického lékaře, naopak využívejte jeho služeb. Kvalitní a dobrý praktický lékař je vám schopen poskytnout minimálně radu v tom, jak postupovat.