přírodní rezervace
nadmořská výška 300–565 m n. m.
rozloha 465,97 ha
Pěkná příroda v Pekle
Přírodní rezervace Peklo se nachází blízko Nového Města nad Metují a je oblíbeným cílem výletů. Také patří k nejzachovalejším částem přírody Náchodska. Rezervace chrání údolí neregulovaných řek Metuje a Olešenky a vytváří pestrou krajinu s balvanovými moři, suťovými poli a skalními stěnami. Místní lesy se podobají lesům přírodním, lidmi málo dotčeným, což je v regionu vzácné. Tvoří je hlavně bučiny a suťové porosty s jedlí, jilmem, lilií a lýkovcem. Pionýrské dřeviny zde nahrazují kůrovcem zahubené smrky.
Pestrost krajiny vytváří pestrost druhů, které v ní žijí. Na vlhkých loukách kvete vstavač mužský a vstavač osmahlý, na skalách kapradina Braunova. Na tlejícím dřevě se vyskytuje nenápadný, vzácný mech šikoušek zelený. Hospodářské lesy jsou jako pole na dřevo: vše se z nich odváží, včetně zbytků dřeva. Proto v nich neroste ani šikoušek, jeden z ukazatelů zdraví lesa, ve kterých se jako tady hospodaří přírodě blízkým způsobem. Úbočím svahu prochází stará, z kamene skládaná cesta, ze které se nabízejí výhledy na zdejší lesy. Přirozená různorodost je důvodem, proč je tady přírodní rezervace.
Co ohrožuje Peklo
Ohrožením Pekla není kupodivu kůrovec, který hubí zdejší smrkové lesy na poměrně velkých plochách. Smrky sem většinou vysadil člověk, protože rychle rostou a poskytují široce upotřebitelné dřevo. Zdejší podmínky ale pro smrky nejsou ideální, proto se v sušších letech kůrovci neubrání. Hlavní výzvou je však zvládnutí přirozené obnovy. Místa bez živých smrků buď trpí erozí – přicházejí o jemnou půdu nebo zarůstají buření. Ta nedává semenáčkům pionýrských a okolních původních dřevin šanci obsadit místo přirozeným způsobem. Pokud se semenáček někde uchytí a začne růst, ohrožuje ho především nepůvodní mufloní zvěř, pro kterou je zpestřením jejího jídelníčku. Bez dřeva tlejícího na místě vymizí i vzácný šikoušek.
Jak Peklo zachránit
Cílem péče o tuto rezervaci je mít lesy, louky i říčky bohaté na druhy tak, jak jsou teď, jen s menším podílem nežádoucích druhů. V lesích lesníci snižují zastoupení smrku a modřínu a podporují rychle rostoucí pionýrské dřeviny, jedle a místní listnáče. Dbají na to, aby při hospodaření vždy na místě zůstala skupinka starších jedlí a listnáčů, která zajistí semenáčky z okolních stromů. Skupinky mladých stromů chrání oplůtky před zvěří. Část souší ponechají přirozenému rozkladu na místě.
Louky vznikly tak, že lidé vykáceli původní les. Ten už neobnovili, a na odlesněné ploše začali pást dobytek a sekat trávu, což by měli dělat i nadále alespoň 1× ročně. Aby druhová bohatost hlavně hmyzu na loukách byla co největší, měli by hospodáři sklízet různé části luk v různou dobu. Posekaná tráva by neměla na lokalitě zůstat, protože se z ní uvolňují živiny, což není žádoucí, a ztěžovala by sekání následující rok.
Jste vítáni, jestliže:
- si odpadky budete odnášet s sebou;
- se budete těšit ze vzácných druhů rostlin pouze pohledem;
- se budete pohybovat pouze po vyznačených turistických trasách a místní silnici;
- jako cyklisté i motoristé budete využívat pouze místní silnici;
- ponecháte zdejší balvany na místě.