Strach z čínské politiky
Publikováno: 1.4.2016 , Autor: Lucie Uhlířová
Odpírání statusu tržní ekonomiky Číně by byl silný politický krok ze strany EU a mohl by mít určité negativní dopady.
Zda se Čína stane tržní ekonomikou je irelevantní, protože tržní ekonomika a dodržování dohod Světové obchodní organizace jsou dvě různé věci. Probíhající debata se vede o interpretaci paragrafu č. 15 čínského přístupového protokolu k Světové obchodní organizaci. Tento paragraf se týká technických připomínek vyšetřování antidumpingových tvrzení.
Dumping je obvykle výsledkem státního zásahu do ekonomických aktivit nebo nedostatečné konkurence na trhu vyvážejících zemí, což místním výrobcům umožňuje účtovat uměle navýšené ceny na svém domácím trhu a následně využívat zisky z těchto aktivit na „dotování“ vývozu za ceny nižší než jsou skutečné tržní náklady.
Když Čína v roce 2001 vstoupila do Světové obchodní organizace, souhlasila s patnáctiletým přechodným obdobím, během kterého mohou ostatní členové využívat metodiku netržní ekonomiky při vyšetřování anti-dumpingových tvrzení.
Na základě této metodiky jsou obchodní úředníci Evropské komise oprávněni odhadovat výrobní náklady a ceny vývozu domácích výrobků místo toho, aby své vyšetřování zakládali na domácích tržních cenách. Čínská vláda tvrdí, že na konci přechodného období 11. prosince, úředníci z Komise již nebudou mít nárok uplatňovat netržní metodiku.
Naopak někteří právníci argumentují, že dokud ostatní členové Světové obchodní organizace neudělí Číně status tržní ekonomiky, jejich anti-dumpingoví vyšetřovatelé mohou nadále využívat netržní metodiku.
Výklad dohody Světové obchodní organizace by mohl být vyzkoušen v rámci postupu řešení sporů. Ale je to vhodné? Nezapomeňme na politické a symbolické dimenze debaty. Podle čínské mise v EU, již 88 zemí včetně Nového Zélandu, Austrálie, Peru, Chile a zemí ASEAN uznalo čínský status tržní ekonomiky. Jejich volba byla primárně odvozena od politických důvodů, včetně uzavírání dohod o volném obchodu.
Odepření statusu tržní ekonomiky Číně by byl silný politický signál ze strany EU a mohl by způsobit zhoršení již zlepšených politických vztahů mezi těmito dvěma ekonomikami. V krátkodobém horizontu existují konkrétní rizika odvety z čínské strany, která může ohrozit ekonomiku Evropské unie.
Mohlo by to ohrozit pozitivní výsledek probíhajících jednání o bilaterálních dohodách o investicích a potenciál uzavření dohody o volném obchodu mezi Čínou a EU, což by podle odhadů Komise mohlo zvýšit evropskou prosperitu až o 250 milionů eur. Kromě toho je Čína první a jediná země mimo EU, která se velkoryse zavázala investovat do Investičního plánu Evropské komise, známého jako Junckerův plán.
Jak se říká, nejlepší způsob jak vyhrát spor je vyhnout se mu. Moudrým rozhodnutím by bylo přijmout politický přístup, který se dívá do budoucnosti a udělení statusu tržní ekonomiky by mohlo být využito ze strany EU institucí záměrně pro posílení bilaterálního dialogu s Čínou na podporu usnadnění obchodních aktivit společností z EU v Číně.
Jednou z hlavních hnacích sil debaty o statusu tržní ekonomiky je strach z úbytku pracovních míst v méně konkurenceschopných evropských odvětví zpracovatelského průmyslu. Je ale čas pro EU zamyslet se, proč je její schopnost soutěžit s jinými ekonomikami zhoršuje v mnoha odvětvích. Jedním z důvodů je určitě přehnaná regulace, která omezuje celkovou průmyslovou schopnost investovat a inovovat.
Je potřeba s Čínou více komunikovat, ne méně. Musíme najít řešení, které bude výhodné pro obě strany. Klíčové slovo je spolupráce. Historie již ukázala, že dialog a spolupráce, ne konflikt, mohou překonat nedorozumění. Evropa se nesmí bát Číny, strach je špatný rádce. Čína a Evropa by měly blíže spolupracovat v budoucnosti a pro budoucnost. Spolupráce s Čínou na čtvrté průmyslové revoluci může mít zásadní význam, pokud chce EU udržet konkurenceschopný, silný a pevný evropský průmysl.
Zdroj: Luigi Gambardella, President of ChinaEU (China Daily Europe)
