Síla EU se přesouvá z Bruselu do Berlína
Publikováno: 8.1.2014
BERLÍN – Zatím, co krize eurozóny v roce 2013 naplno probíhala ve většině zemí, Německo vypadalo, že je na tom lépe, než kdy jindy. Německo mělo nízkou nezaměstnanost, vysokou produktivitu a vývoz tak silný, že Evropská komise požádala, aby více pomohlo churavějícím periferním zemím v rámci jednotného měnového bloku
Kancléřka Angela Merkelová -nejsilnější „vůdce“ v Evropě - byla znovuzvolená kancléřkou a dostala tak třetí mandát a přistoupila na koaliční vládu se sociálními demokraty. Popularita Merkelové je pozoruhodná v celé Evropě, kdy ve zbytku Evropy většině představitelů nedůvěřují ani vlastní voliči a vlády jsou nestabilní v důsledku hospodářské krize, či úsporným opatřením, nebo korupčním skandálům. Naopak, strana Merkelové získala téměř většinu hlasů v zářijových volbách, na kontě měla 41,5 procent všech hlasů. Byl to nejlepší výsledek strany za více než 20 let. Možným důvodem úspěchu Merkelové je její „šetřivost“, která je Němci velice oceňována. Němci mají rádi svůj „opatrný“ řídicí systém, pravdou je, že jen zřídkakdy spěchají k rychlému rozhodnutí. Volební poselství Merkelové bylo prosté: „Německo je na tom dobře!“ možná díky tomu ji voliči znovu zvolili a tak bude Německo i nadále jakousi „kotvou stability“ v nejisté Evropě, kde některé země musely požádat o finanční výpomoc. Úspěch Merkelové u jejích voličů je také založen na jejím osvědčeném přístupu k politice eurozóny: Úřadování pouze v případě potřeby a nikdy předem. V roce 2013, její středo-pravicová vláda i nadále káže a prosazuje tzv. „strukturální reformy“ a doporučuje, aby si všechny země EU plnily dosl. „své domácí úkoly“ a pak až řešily problémy ostatních států. Ukazuje tím sílu své koaliční vlády se sociálními demokraty, která se nesmí odchýlit od daného kurzu.
Koaliční program dohodnutý po téměř dvouměsíčním jednání přislíbil čtyři priority: „Cukr a bič“, dohled a kontrolu nad Evropou a slíbil trochu „solidarity“ s problémovými „eurovrstevníky“, kteří společně s Německem museli platit podíl na jakékoli finanční výpomoci EU. Díky tomu zůstanou němečtí daňoví poplatníci i nadále v popředí všech politických rozhodnutí.
Když unikly zprávy z německé zpravodajské služby, které ukázaly, že kyperský bankovní sektor byl plný podezřelých ruských peněz, tak to způsobilo v Německu rozruch. Plýtvání peněz německých daňových poplatníků na ochranu ruských oligarchů se stal politickým „no-go“ (selháním).
Podmínky pro Kypr při finanční výpomoci 10 miliard € byly, že vkladatelé bank měli být potrestáni. Nejchytřejší rusové už přesunuli své peníze někam jinam, aby se zbavili obvinění, ale Berlín potřeboval oběť. A dostal, co chtěl. Protesty v jižní Evropě odsuzující německý „úsporný diktát“ donutily Merkelovou ke kosmetickým změnám ve své politice – stala se více aktivní na otázku zaměstnanosti mládeže či organizování „mini – summitů“ na toto téma. Německá banka pro obnovu a rozvoj začala poskytovat bilaterální půjčky pro Portugalsko a Španělsko na pomoc malým podnikům, ale tyto půjčky jsou spojené s hlubší „fiskální myšlenkou“ spojenou s centrálním dohledem nad těmito státy. Německá vláda v poslední době tlačí na závazné „smlouvy“, ve kterých se kraje a státy zavazují k „bolestivým“ reformám na oplátku za levné půjčky.
Výkonnostní posun byl ale také zaznamenán i v zahraničí, když čínský premiér Li Keqiang v květnu navštívil Berlín. Ani se neobtěžoval navštívit Brusel a jel rovnou do Berlína. Merkelová zřejmě na oplátku prohlásila, že podporuje postoj Číny v obchodní válce s EU kvůli solárním panelům.
Po dlouhé době také navštívil Evropu americký prezident Barack Obama, podruhé od nástupu do úřadu. Vůbec se neobtěžoval navštívit vedení EU v Bruselu a zamířil rovnou do Berlína.
Bohužel jeho návštěva byla zastíněna americkým špionážním skandálem. Merkelová však zůstala zdvořilá a dokonce žertovala v televizním rozhovoru, že si nemyslí, že její telefon je odposloucháván. Vtip je, že o pár měsíců později po odtajnění informací americkým informátorem Edwardem Snowdenem se ukázalo, že američtí špioni odposlouchávali i její mobilní telefon. A nebyli sami - britští , čínští, ruští a dokonce i severokorejští špioni byli také vedeni v evidenci.
Slavná otázka - "Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou?" Nemá odpověď. EU je příliš komplikovaná, ale rok 2013 ukázal, že volat Berlín, je dobré místo pro start.
Bližší informace ke článku naleznete zde
