EU musí posílit partnerské vztahy s východními zeměmi.
Publikováno: 29.4.2014 , Autor: kancelář Brusel, Michaela Svobodová
Chabé začlenění zemí východní Evropy do EU je zvýrazněno událostmi na Krymu, říká Algirdas Butkevičius, litevský předseda vlády.
Vždy, když slyším debaty o evropských vizích pro blízkou budoucnost, říkám si, že už zbývá jen něco málo přes pět let na dokončení strategie Europe 2020. Měli bychom pečlivě zhodnotit, jakých pokroků jsme dosáhli při dosahování individuálních cílů členských států Evropské unie.
Například v Litvě podporuje vláda plně pokrokové programy Evropské unie a aktivně se podílí na jejich provádění. Zaměřuje se také na zlepšení kvality vzdělávání a zmírnění sociálního vyloučení. Globální útlum spojený s finanční krizí negativně ovlivnil evropskou populaci v mnoha ohledech. Nezaměstnanost se dotkla životů milionů lidí, zejména nejzranitelnějších sociálních skupin, včetně mládeže.
Navzdory úsilí vnitrostátních orgánů je jasné, že znovuobnovení důvěry veřejnosti ve finanční sektor a vládu musí být podpořeno zvýšeným úsilím pomáhat nejvíce znevýhodněným skupinám obyvatelstva. Proto se domnívám, že strategie Europe 2020, týkající se zlepšení kvality vzdělávání získává ve světle těchto událostí velký význam. Lepší vzdělání přinese větší počet profesionálů, kteří budou schopni najít si práci a zvýšit kvalitu života sobě i svým blízkým.
Historie ukazuje, že sociální demokraté vždy usilovali o sociální blahobyt, vyšší zaměstnanost a lepší život pro každého v sociálně spravedlivé společnosti. Evropská levice se zasadila o kvalitní život, přístup ke vzdělání a zdravotní péči pro všechny.
Když Litva přistoupila v roce 2004 do Evropské unie, Litevci patřili k největším podporovatelům Evropské unie. Nicméně veřejné mínění se za posledních deset let litevského členství změnilo. Pro porovnání, v roce 2004 měly dvě třetiny Litevců pozitivní přístup k Evropské unii. Nyní zastávají pozitivní postoj k EU pouze čtyři z deseti dotázaných. Je možné, že se lidé zbavili nepodložených očekávání, že Evropská unie za ně bude řešit domácí problémy, zajistí hospodářskou prosperitu a sociální ochranu. V tomto ohledu se Litevci připojují k dalším skepticky smýšlejícím zemím.
Na počátku EU byly finanční zdroje Marshallova plánu původně použity pro obnovení silniční infrastruktury. Zničení cest, mostů a přístavů během druhé světové války zabránilo rozvoji Evropské ekonomiky, a proto se obnovení infrastruktur stalo prioritou. Dnes, více než 60 let od první distribuce finančních zdrojů Marshallova plánu, stále existují v EU země, jejichž dopravní a energetický systém není zcela integrován se systémy západní Evropy. Stejně tak, jako Francie a země Beneluxu, by po válce nebyly schopny stát se plně rozvinutými Evropskými zeměmi bez opravených silnic, železnic a přístavů, i dnešním Pobaltským zemím je bráněno plnohodnotné integraci do Evropské rodiny kvůli nedostatku kvalitní infrastruktury. Slabá integrace do Evropského logistického systému není jediným problémem, kterému členské státy EU čelí. Pobaltské státy stále přetrvávají jako energetické ostrovy, neboť jsou zcela závislé na jediném zásobovateli energiemi, Rusku. V kontextu posledních událostí na Ukrajině, je velice urgentní urychlit procesy snížení závislosti na jediném dodavateli.
Tento rok budeme slavit čtvrt století od pádu Berlínské zdi. Věříme, že během uplynulých 25 let, jsme otočili novou stranu v knize historie Evropy a celého světa, doufáme v silnější a mírumilovnější vztahy mezi zeměmi. Současné události na Krymu, který leží velice blízko evropských hranic, zvyšují naše obavy. Jsem tedy pevně přesvědčen o tom, že EU musí posílit partnerský program s východem a poskytnou jasný akční plán pro země, které jsou ochotné splňovat evropské standardy. Chci věřit tomu, že celý proces nebude trvat více než pět let a že se sousední státy EU na východě nebudou muset rozhodovat mezi východem a západem. Nechte mě na závěr popřát nám všem v Evropě více optimismu, solidarity a otevřenosti.
Původní článek naleznetezde.
