EU – Alžírsko: Vzájemně prospěšná spolupráce
Publikováno: 19.1.2016 , Autor: Lucie Uhlířová
Alžírské politické, ekonomické a strategické postavení v Severní Africe je stěžejní pro Evropskou politiku sousedství zahájenou v roce 2004, která má podpořit prosperitu a stabilitu za hranicemi Evropské unie. Smlouva mezi EU a Alžírskem, která vstoupila v platnost v roce 2005, byla dalším důležitým krokem pro zpečetění vzájemně prospěšné spolupráce. Příval konfliktů a změn, které se momentálně odehrávají na jižní a východní hranici s EU nezbytně vyžadují posílení vazeb s Alžírskem, které je považováno za rozhodujícího aktéra v otázkách bezpečnosti a stability v oblasti Středomoří. Proto je pro EU prioritou, aby Alžírsko upevnilo svou pozici v oblasti rozvoje a stability. Dalším strategickým prvkem jsou Alžírské zásoby energetických zdrojů, především obrovská ložiska ropy a zemního plynu. Alžírsko je nyní třetí největší dodavatel (z hlediska objemu) pro EU. Celkově desátý největší producent ropy (1,875 milionů barelů za den v roce 2012) a desátý největší producent plynu (82,760 milionů kubických metrů v roce 2011), v Africe druhý po Nigérii.
Již před krizí spuštěnou Arabským jarem v roce 2011, Alžírsko dokázalo díky jeho rezervám zemního plynu a kvalita infrastruktury, že je nejschůdnějším partnerem pro zajištění energetické bezpečnosti EU. Vzhledem ke snížení produkce zemního plynu ze Severního moře se stalo druhým největším dodavatelem po Rusku.
Po zhoršení vztahů EU s Ruskem kvůli Ukrajině se Alžírsko stalo nejlepší možností, jak se zbavit závislosti EU na dodávkách ruského plynu a vyhnout se výhružkám týkajících se přerušení dodávek, jako v roce 2006. Plán na vybudování Trans-Saharského plynovodu (TSGP, 2565 km dlouhý plynovod, který by vedl z ropných polí Biafry z Nigérie do Alžírska) by znásobil kapacitu dodávek z Alžírska.
Po útocích islamistických teroristů z Libye proti alžírské plynárně v In Amenás v lednu 2011, se zvýšily pochybnosti o alžírské schopnosti zaručit nerušené dodávky plynu. Alžírsko ale argumentovalo, že jejich bezpečnostním silám se podařilo naplnit své závazky i během událostí v 90. letech, kdy alžírská armáda musela čelit teroristickým útokům džihádistů, které si vyžádaly více než 200 000 obětí.
Alžírsko je největší země v Africe (2 381 741 km²), má 37 milionů obyvatel a 5,668 HDP/obyv. (2013), což ho v této kombinaci řadí mezi největší ekonomické mocnosti regionu. V současnosti jsou země Evropské unie jeho hlavním obchodním partnerem, což se projevuje na ekonomickém potenciálu tohoto partnerství, které v roce 2013 zvýšilo export zemí EU do Alžírska o 8,5 %, z 26,330 na 28,580 milionů dolarů (z 24,000 na 26,250 milionů euro).
Alžírsko navíc hraje klíčovou roli coby spojenec EU a USA v boji proti terorismu. Prestiž, kterou si vysloužilo od získání nezávislosti v roce 1962 mezi africkými zeměmi a rychlý růst HDP zajistilo Alžírsku poměrně velký vliv v Organizaci africké jednoty a u jejího nástupce, Africké unie.
Jeho role jakožto regionální mocnosti nebyla nikdy zpochybňována, ani během občanské války v 90. letech, ve které bylo zaznamenáno první vítězství proti islamistickým extrémistům, kteří se pokoušeli zemi destabilizovat.
Navzdory neochotě přijmout vnější intervenci, Alžírsko prokázalo svou loajalitu při boji proti Al-Káidě a především jejímu Maghrebskému křídlu Al Aqmi. Tato operace pod názvem CEMOC byla uskutečněna v roce 2010 s ústředím v Tamanrasset a zahrnovala také jednotky z Mali, Nigeru a Mauretánie. Protiteroristické zkušenosti alžírské armády byly klíčové pro mezinárodní intervenci, která nakonec zlikvidovala pokus Al-Káidy o usazení se v Mali v roce 2012.
Evropský parlament sám uznal, že instituce EU podcenily důležitost role, kterou může mít Alžírsko při udržování klidu a boji proti terorismu v regionu.
Hlavní prioritou alžírské vlády je nyní dosáhnout větší modernizace a rozvoje, posílit spokojenost svých obyvatel, především mladých lidí (kteří jsou ovlivněni sliby džihádistů) a odolávat destabilizujícím hrozbám, které je obklopují.
Bezpečnost a stabilita Alžírska jsou více než strategická nutnost. Dobré vztahy se sousedy a lepší kooperace s Alžírskem mají totiž okamžitý dopad na oblast Maghrebu, Severní Afriky a Sahelu.
Původní článek naleznete zde.
