Budování koalice pro splnění závazků plynoucích z Pařížské dohody
Publikováno: 31.5.2016 , Autor: Kateřina Kuthanová
Dne 17. května se v Evropském výboru regionů konalo veřejné slyšení na téma „Budování koalice občanské společnosti a vnitrostátních orgánů pro splnění závazků plynoucích z Pařížské dohody“.
Pařížská klimatická dohoda byla uzavřena na konci roku 2015 na konferenci stran „Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu“ a klade si za cíl udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně.
Veřejné slyšení pořádal Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), který v současné době pracuje na stanovisku týkající se „Budování koalice občanské společnosti a vnitrostátních orgánů pro splnění závazků plynoucích z Pařížské dohody“. Toto stanovisko má poskytnout příležitost zabývat se problematikou správy klimatu v souvislosti s prováděním Pařížské dohody a identifikovat mechanizmy a opatření pro občanskou společnost, aby došlo k jejímu opravdovému zapojení.
Úvodní slovo měl Lutz Ribbe, zpravodaj EHSV, který krátce představil Pařížskou dohodu a její cíl, a konstatoval: „Chceme-li se udržet pod hranicí 2 °C, je na tom ještě třeba zapracovat. Teď se držíme spíše pod 2,5 °C,“ a zdůraznil, „jsme to my, občanská společnost, na které leží ta práce provést závazky plynoucí z Pařížské dohody. V dnešní době už probíhá celá řada iniciativ (některé jsou zde přítomny), která se snaží tuto problematiku řešit, mimo jiné i propojením spolupráce měst, ale stále existují různé překážky – hlavně ty právní, např. přístup k financím je velmi komplikovaný.“ Důraz byl dále kladen i na spolupráci regionů s místními orgány, podporu měst a regionů nejen v rámci EU, ale i po celém světě, na potřebu, aby se všichni s tímto plánem identifikovali.
První panelová diskuse byla zaměřena na „Faktory úspěchu občanské společnosti a orgánů na nižší než celostátní úrovni správy při plnění opatření v oblasti klimatu“.
Generální ředitelka pro kvalitu životního prostředí (vláda Katalánska) Rius Mercè uvedla, že Pařížskou dohodu berou v úvahu a chtějí snížit emise skleníkových plynů o 80 %. Dále vytváří nová partnerství veřejného i soukromého sektoru a mají „program dobrovolné dohody“, který je určen těm, kteří chtějí emise skleníkových plynů snížit ještě více, než vyžaduje zákon. Slabou stránku ale vidí v nedostatečně propojené místní úrovni s regionální. „Je třeba na tom stále pracovat,“ dodává.
Miriam Eisermann (vedoucí pro komunikaci a politiky, Energy Cities) zdůraznila potřebu spolupráce na snížení emisí, výměny zkušeností, decentralizace a synchronizace regionálních politik na evropské úrovni. „Dále je třeba investovat, vytvoří se tak nová pracovní místa a nebudou vznikat jen náklady.“
Mezi dalšími panelisty vystoupila např. Filipa Pimentel (Itálie, síť Transition Network), podle které je velmi důležitá spolupráce na lokální úrovni. „Spolupracujeme s univerzitami, jelikož chceme mít účinný zdroj informací. Dobré informace jsou pro nás klíčové. Máme 80 expertů, jejichž expertní analýzy můžeme využívat.“
Dirk Knapen (předseda Evropské federace skupin a družstev občanů za obnovitelnou energii při REScoop.eu) řekl: „Zaměřujeme se na férový obchod, cílem je spolupráce na celé řadě projektů tak, aby občané byli schopni investovat do obnovitelné energie,“ a pokračoval, „pokud chceme, aby lidé investovali, budou očekávat, že se nějak aktivně zapojí a my jim to musíme umožnit.“ Jedním z jejich cílů je místo ropy využívat solární energii, „slunce vidíme jako jediný klíčový zdroj energie.“
Druhá panelová diskuse byla zaměřena na „Víceúrovňovou správu: navýšení opatření v oblasti klimatu ze strany koalic nestátních subjektů“.
Té se jako první ujal Sander Chan (Podněcování nárůstu opatření v oblasti klimatu, Německý institut pro rozvojovou politiku), a to slovy: „Před rokem 2020 nás čekají sociální a technické renovace, je třeba zmobilizovat další zdroje, abychom byli účinní a splnili naše cíle. Důležité je sledovat pokrok.“
Montserrat Mir (tajemnice konfederace ETUC odpovědná za udržitelný rozvoj): „Toto téma je globální výzvou. Nicméně dojde k dopadu dekarbonizace na regiony, které jsou na uhlík velmi vázané. Přechod od uhlíkové ekonomiky k ‚nové‘ znamená, že budou někteří lidé tratit. Naším hlavním cílem je přesvědčit je, že je potřeba ‚fondu pro spravedlivý přechod‘.“ Ten by řešil i sociální aspekty, školení, připravil by lidi na tento přechod, zajistil by, aby tratila co nejmenší část lidí. „Důležité je hájit pracovní místa, chceme vyvinout nátlak na Evropský parlament a jiné instituce, aby pochopili, že na ‚mrtvé planetě‘ nebudou žádná pracovní místa.“
Gilles Berhault (předseda Comité 21): „Dnes je to hlavně o tom, aby se od slov přešlo k činům, a toho nedosáhneme tím, že budeme všichni sedět u stolů. I když byla Pařížská dohoda velmi ambiciózní, pokud se toho všichni nebudou účastnit – a to opravdu všichni, tak nemáme šanci dosáhnout našeho cíle dostat se a udržet se pod dvěma stupni Celsia.“
Helen Spence-Jackson (programová manažerka, EU Green Growth Platform, The Prince of Wales's Corporate Leaders Group) přiznává, že „v budoucnosti budou některé podniky trpět, ale vytvořili jsme poradní radu, která těmto podnikům bude pomáhat. Každopádně stále budou někteří tratit a někteří vítězit,“ a dodává: „Potřebujeme instituci, která by řekla, ‚tady jsme my města, slyšte nás‘, ale vlastně by to mělo být naopak. Měl by to být úkol těch, kdo byli v Paříži, aby sami od sebe šli a vyslyšeli jejich hlas.“
Vladimír Novotný (předseda studijní skupiny EHSV) zdůraznil roli občanů: „Rád bych podotkl, že by občanská společnost měla opravdu přehodnotit svou roli, nečekat, že politikové všechno zařídí, ale sami jednat.“
Na závěr vystoupila Anna Bergenfelt (členka týmu Diplomacie v oblasti klimatu, oddělení pro mezinárodní a interinstitucionální vztahy, DG CLIMA, Evropská komise), která poděkovala všem městům, obcím a podnikům, kteří se angažují, za jejich ambicióznost. „Bez Vás by Pařížská dohoda možná nebyla. Nicméně potřebujeme ambice ještě navýšit, chceme-li se místo 2 °C přiblížit k 1,5 °C. Právě díky tomu, že jsme všichni tak ambiciózní, existuje naděje, že svět, ve kterém budou žít naše děti, bude stejný, jako je dnes.“
