Světový den svobodného tisku
Publikováno: 5.5.2016 , Autor: Markéta Kubová
Den 3. května prohlásily Spojené národy za „Světový den svobody tisku“. Při této příležitosti se v instituci Bozar centrum pro výtvarné umění v Bruselu konala konference na téma „Difference day“ s cílem připomenout vládám jejich povinnost garantovat občanům svobodu slova a vyjadřování.
Konference započala projevy Paula Dujardina a Caroline Pauwelsy, představitelů z UNESCO, kteří zdůraznili podstatu a důležitost svobody tisku a slova v demokratické společnosti a ve světě.
Na to navázala debata na téma „(Ne)cenzurovaná média: ženy novinářky v Turecku“. Ta byla zaměřena na problematiku tisku v Turecku spojenou s kampaní Zaman – novin, jež byly nedávno pod státní kontrolou a byly vyřazeny ze zahraniční korespondence. K tomuto tématu se vyjadřovaly čtyři turecké novinářky, které pod tíhou politické situace v Turecku zažily na vlastní kůži státní represe a byly nuceny opustit vlastní zem. „Je obtížné být v Turecku ženou a ještě k tomu novinářkou,“ uvedla Sevgi Akarcesme. Ta musela opustit Turecko poté, co strávila čtyři dny ve vězení, kde skončila kvůli svému článku, v němž kritizovala vládu. „Sice jsem teď nezaměstnaná, ale zachovala jsem si svoji demokracii a svobodu. Pro ženské novinářky je Turecko peklem,“ pokračovala Sevgi Akarcesme. Podobný osud postihl i ostatní turecké účastnice debaty, které rovněž strávily několik dní ve vězení, ať už kvůli propagandě proti násilí či prosazování ženské otázky v Turecku. Sezin Oney dále přisvědčila: „Vypadá to jako novinařina, ale není. Novináři se mají pokoušet psát pravdu a ne to, co chce slyšet vláda. Toto není v pořádku“. „Novinařina v Ankaře je mrtvá, píše se pouze o drbech. Podle fotografie – výrazu obličeje se snaží zjistit, co se asi děje, ale nepíše se o pravdivých událostech.“ Rovněž poukazovaly na nerovné platové podmínky a pracovní příležitosti mezi ženami a muži v novinářské profesi. Toto téma uzavřela Ceren Sozeri, taktéž turecká novinářka, a to slovy: „Demokratická novinařina není možná, bez genderové rovnosti.“
Další část programu projekt „Živý magazín“ byl zaměřen na příběhy z novinářského prostředí, které dosud nikde nebyly řečeny či napsány. Vše se mělo odehrát pouze v přítomný okamžik a bez jakéhokoliv následného záznamu. V tomto projektu vystoupilo šest lidí, jež měli šest minut na to, aby obecenstvu sdělili svůj příběh. Za zvukového doprovodu diváci shlédli příběh novináře Antoine Dreyfuse a fotografa Tomase van Houtryve, kteří se vydali do Severní Koreji natáčet utajenou reportáž v převlečení za podnikatele s čokoládou. Dále osobní příběh In Koli Jeana Bofane, který se živil kreslením a psaním komiksů, jež tisknul na malé tiskárně v bytě v Bruselu. Jasny Krajanovic, která hovořila o velmi emotivním tématu – o svém příteli dokumentaristovi Jeanovi, který natáčel filmy o fukušimské havárii a zahynul při teroristických útocích v Bruselu. I další vystupující donutili publikum zamyslet se nad vlivem médií, sociálních sítí, webových stránek a jejich účinkem na okolní svět.
„Difference day“ byl zakončen filmem Spotlight, snímkem z roku 2001 líčícím sexuální zneužívání kněze více jak osmdesáti chlapců očima šesti novinářů, kteří byli osloveni, aby vyšetřili tento případ.
Během konference mohli návštěvníci rovněž shlédnout výstavu Fumoir zaměřenou na komiksový tisk v Evropě.
