Mezinárodní dětský den rakoviny
Publikováno: 19.2.2014 , Autor: kancelář Brusel, Bc.Iva Hladíková
Konference v rámci Mezinárodního dětského dnu rakoviny se konala 18. února v Bruselu.
Úvodního slova se ujala Glenis Willmott, členka Strany práce v Evropském parlamentu, která zdůraznila, že i přes neustálé pokroky v léčbě rakoviny, stále touto chorobou onemocní v Evropě ročně na 35 000 lidí, z čehož 15 000 tvoří děti a adolescenti. Rakovina zabije každoročně 3 000 pacientů, přičemž v úmrtnosti u dětí starších jednoho roku se rakovina objevuje nejčastěji.
Na pořádání konference se také podílela organizace SIOPE (Evropská společnost dětské onkologie). Za tuto organizaci vystupoval na konferenci její prezident Gilles Vassal, který hovořil o potřebě nových a účinnějších opatření k řešení existujících nerovností v pediatricko-onkologické péči v Evropě a také vyzdvihl potřebu dalšího výzkumu.
V rámci konference byl představen i Manifest, na kterém pracoval nejen SIOPE ale také ICCPO (International confederation of childhood cancer parent organization) a ENCCA (European Network of Cancer Research in Children and Adolescents), kteří se pokusily společně najít možná řešení v rámci bohatších a chudších evropských zemí v oblasti výzkumu a péče. Manifest by tak měl stanovit jasné politické cíle, tedy to, čeho je potřeba dosáhnout v pediatricko-onkologické péči v rámci nového složení Evropského parlamentu. Manifest již byl schválen několika evropskými poslanci a očekává se podpora i od ostatních europoslanců.
Na konferenci vystoupila i Lejla Kameric, dobrovolnice v asociaci „Srdce pro děti s rakovinou“, která se podělila s ostatními účastníky o své zkušenosti s léčbou rakoviny u dětí na Balkánu konkrétně v Bosně a Hercegovině, přičemž vycházela i z vlastních zkušeností, neboť její dcera onemocněla rakovinou. Kameric také ve svém projevu prohlásila, že rodiče na Balkáně nemohou být se svými dětmi po celou dobu jejich léčby. Podmínky v nemocnicích nejsou dostačující, chybí komunikace mezi doktorem a rodiči, neexistuje dětský registr rakoviny, nedostatek peněz a znalostí tak brání v dalším pokroku v boji s touto nemocí. Je tedy nezbytné udělat zásadní kroky k odstranění těchto nedostatků. Kameric na konci své řeči poznamenala, že „ačkoliv je Bosna a Hercegovina, resp. Balkán součástí Evropy. V rámci evropských standardů v léčbě rakoviny tyto země velmi zaostávají.“
Zajímavým příspěvkem byla i zpověď Neiry Kameric, 20leté studentky, která vyhrála boj s rakovinou a v současnosti studuje právnickou fakultu v Sarajevu. Neira zdůraznila, že v mnoha zemích, nejen na Balkáně, chybí systém, který by se zabýval následnou péčí o pacienty, kteří překonali tuto nemoc, neboť následky přetrvávají i po vyléčení a je třeba se s nimi vyrovnat.
