Konference zaměřená na vládnutí v rámci tématu klima a energie po roce 2020
Publikováno: 1.12.2015 , Autor: Aneta Holečková
Na konci listopadu se v Institutu evropských studií konala konference na téma vládnutí a řízení týkajících se klimatu a energie po roce 2020. Řízení politik v oblasti energie je tvořeno třemi hlavními pilíři, a to politikami v rámci energetické unie, na národní úrovni při vytváření národních plánů a legislativou v oblasti konkrétních sektorů (zemědělství, průmysl, atd.).
P. v. Kemseke z kabinetu M. Šefčoviče, komisaře z energetické unie v Evropské komisi, uvedl, že je nutné diskutovat nad kompetencemi všech zainteresovaných a také zahrnout do tématu energie téma energetické bezpečnosti a klimatických změn. Strategie Energetické unie jsou zaměřeny naodstranění následujících problémů - neudržitelné politiky v oblasti energie a velkého množství přístupů (každý členský stát má svou politiku), vysokého podílu importu energie do Evropské unie (mnoho zemí je závislých na 1 dominantním dodavateli), dále nedostatečný přístup některých států kenergiím, ekonomie závislá na fosilních palivech, velké úniky energie (například vbudovách) atd. Vládnutí a řízení politik podle Kemsekeho hraje důležitou roli při nápravě.
Energetická unie si klade za cíl přechod ke společnosti s nízkými emisemi uhlíku prostřednictvím zapojení jak představitelů jednotlivých států, tak občanské společnosti. Předpokládá se, že by byly pro jednotlivé sektory, například zemědělství nebo lesnictví, stanoveny cíle redukce emisí oxidu uhličitého. Energetická unie také chce zaměřit svou pozornost na spotřebitele a sociální spravedlivou politiku. To znamená, že trh s energiemi by neměl být řízen nabídkou, ale poptávkou zaměřenou na obnovitelné zdroje energie. Energetická unie chce využít mnoha nástrojů, které ovlivňují cenu těchto obnovitelných zdrojů. Sociální aspekt se týká vytváření „zelených“ pracovních pozic pro ty, kteří ztratí práci v důsledku přechodu ke společnosti s nízkými emisemi uhlíku. Energetická unie podporuje diverzifikaci nabídky energetickýchzdrojů na základě geopolitické a bezpečnostní situace v Evropě.Energetická unie chce tudíž učinit kroky, které by vedly ke kratší časové lhůtě ohledně rozhodování o infrastruktuře v jednotlivých státech, a které by usnadnily regionální kooperaci při implementaci infrastrukturních projektů. Posledním, ale neméně důležitým tématem, je vládnutí a řízení politik. Investoři na základě dlouhodobých plánů týkajících se energie mohou lépe předpovídat vývoj a investovat do různých energetických projektů. P. Kemseke také zdůraznil nutnost koherentních politik a propojení jednotlivých sektorů při vytváření energetických politik.
T. Pellerin-Carlin zInstitutu Jacquese Delorse, mluvil o efektivních politikách, které snižují emise oxidu uhličitého a zároveň zefektivňují využití energie. Podle něj musí být společnost dostatečně informována a další způsobem je pak zakázat nežádoucí. Pellerin-Carlin také hovořil o kapitálovém vnitřním trhu, který brání v některých zemích investicím do obnovitelných zdrojů energie. Rozdíl úrokových sazeb pro investice například do větrné energie je tak velký, že se vyplatí investovat do tohoto druhu energie v jedné zemi a do ostatních energii vyvážet. Proto by mělo být společným cílem nastavit nízké úrokové sazby pro investiční úvěry pro obnovitelné zdroje. Pellerin-Carlin poté představil možnosti v rámci Evropské unie ohledně trhu s elektřinou. Všeobecně existuje na evropském trhu s elektřinou velká variabilita, co se týká cen. Požaduje nízké ceny pro celou Evropu, protože poté se Evropa lépe může vyrovnat s nabídkou elektrické energie. Na základě rozmanitosti v kultuře a spotřebě může Evropa lépe reagovat na jednotlivé energetické špičky a možné přebytky a nedostatky v rámci celého kontinentu.
Leonardo Zannier z Generálního ředitelství pro energii promluvil o integrovaném systému zpráv a monitoringu. Podle jeho názoru dnes státy mají povinnost vypracovat 20 plánů a přibližně 90 reportů týkají se energie a klimatu. Po roce 2020 se uvažuje o povinnosti vytvořit pouze jeden národní plán pro energii a klima a také 1 periodický report o pokrocích v dané oblasti. L. Zannier prohlásil, že zavedením holistického přístupu mohou státy pracovat na politikách a strategiích, které integrují otázky energie a klimatu a které budou více koherentní a komplexní. Zprávy by měly obsahovat zhodnocení na základně různých indikátorů z následujících 5 oblastí: energie a bezpečnost; vnitřní trh s energiemi; energetická efektivnost; dekarbonizace ekonomiky; výzkum, inovace a konkurenceschopnost.
Josh Roberts z organizace Client Earth (Klient Země) zmínil nutné předpoklady pro dosáhnutí cílů EU pro rok 2030. Za důležité považuje efektivitu a zodpovědnost členských států, transparentnost pro investory, redukování administrativní zátěže států, monitorování pokroku při dosahování cílů na úrovni EU, legitimitu a participaci jednotlivých aktérů.
