Konference “Je Brusel nový Washington, D.C.?“ Transparentnost lobbingu v EU
Publikováno: 18.5.2015 , Autor: Radek Gábler, kancelář Brusel
„Je Brusel nový Washington, D.C. z hlediska fungování a financování lobbingu?“ Touto otázkou se zabývala konference konaná v pondělí 11. května 2015 v Résidence Palace v Bruselu.
Záštitu nad touto akcí převzala Evropská ombudsmanka Emily O’Reily, která zdůraznila nutnost větší diskuze v této oblasti. „Název této akce, tedy srovnání lobbingu v Bruselu a Washingtonu byl vybrán záměrně provokativně, aby se k tématu strhla větší pozornost a začala se jím kromě politiků zabývat i široká veřejnost. Jinak samozřejmě nelze srovnávat lobbing v EU a USA, protože to jsou historicky i strukturálně velmi rozlišné systémy, které fungují rozdílným způsobem,“ prohlásila O’Reily.
Na úvod vystoupil první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Ten uvedl, že samozřejmě existují rozdíly mezi lobbingem ve Washingtonu a Bruselu, ale postupně se tyto rozdíly smazávají. O lobbingu v EU také nelze hovořit pouze v Bruselu, nýbrž je potřeba obsáhnout lobbing i v hlavních evropských městech a bojovat za zlepšení jeho kultury. Je nutné přesvědčit i další instituce (kromě Evropské komise) k transparentnosti a ukázat, jakým způsobem se přijímají důležitá rozhodnutí. Na tyto slova navázal Karl Isaksson, předseda Evropské poradenské asociace pro veřejné záležitosti. „V současnosti často slýchávám názor, že soukromé sféře se transparentnost v rozhodování struktur EU nelíbí, což ovšem není pravda. I pro ně by byla jasná pravidla o lobbingu ulehčením jejich práce. Brusel totiž není v bublině a díky absenci přesné definice lobbingu je těžké rozlišovat, kde je lobbování ještě v pořádku a kde už překročilo únosnou mez,“ uvedl Isaksson. Slovo si poté vzal znovu Timmermans, který zmínil kontinuální práci Evropské komise a připomněl zde její návrh o větší institucionalizaci lobbingu z minulého roku, který byl jedním z prvních kroků v této otázce.
Dalším z účastníků byl ředitel EU kanceláře Transparency International, Carl Dolan. Ten zopakoval, že EU potřebuje vědět, kdo je odpovědný za jednotlivé kroky a kompromisy. Ovšem také přidal kritiku na adresu Evropské komise, o které řekl, že dělá pouze malé krůčky k řešení této otázky a je potřeba radikálnějších kroků. S ním souhlasil i Alberto Alemanno, profesor evropského práva. „Lobbing je v současnosti démonizován, hlavně z důvodu, že nevíme, kdo jsou jeho účastníci a jaký mají vliv. Chybí zde jasně definované zájmové skupiny a jejich seznam. Politici ke svému fungování potřebují lobbisty, protože to oni jim dodávají další názory, materiály a přinášejí tak často nové pohledy na probíraná témata,“ uvedl Alemanno. S tímto názorem souhlasil i Karl Isaksson, který prozradil, že sami lobbisté si nezřídka kdy chodí pro rady ke svému fungování. Často také pouze řeší technické detaily různých návrhů, ale díky své špatné pověsti mají velmi ztíženou pozici.
Závěrečné slovo si vzala ombudsmanka O’Reily. „V minulém roce jsme již udělali významný pokrok v otázce transparentnosti v lobbingu, ale čeká nás ještě mnoho dalších výzev, které je potřeba vyřešit.“
