VOLBY DO ZASTUPITELSTEV OBCÍ: VYŠKRTNUTÍ ZE SEZNAMU VOLIČŮ; ŠKRTNUTÍ KANDIDÁTA NA KANDIDÁTNÍ LISTINĚ; FAKTICKÝ VZTAH VOLIČE (KANDIDÁTA) K OBCI; TRVALÝ
Odepřít výkon aktivního či pasivního volebního práva ve volbách do zastupitelstev obcí [vyškrtnutím ze seznamu voličů podle § 28 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, či škrtnutím kandidáta na kandidátní listině podle § 23 odst. 2 téhož zákona] lze jen tehdy, postrádá-li volič (kandidát) k obci, v níž má přihlášen trvalý pobyt, v době voleb jakýkoliv významnější faktický vztah. Skutečnost, že přespává či má domácnost v jiné obci, ještě nevylučuje, že jej k obci, v níž má evidován trvalý pobyt, vážou intenzivní profesní, sociální či kulturní vazby, které vylučují, že by přihlášení trvalého pobytu do této obce bylo aktem zneužití práva.
(Podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, čj. 54 A 58/2022-100)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 145/2000 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 420/2000), č. 84/2011 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 59/10), č. 85/2011 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 6/11), č. 109/2012 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 38/11) a č. 140/2019 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 4241/18).
Věc: Volební strana Naše Poděbrady proti 1) Městskému úřadu Poděbrady a 2) volební straně Pro občany Poděbrad o návrhu na zrušení registrace kandidátní listiny odpůrkyně 2) pro volby do zastupitelstva města Poděbrady vyhlášené na dny 23. a 24. 9. 2022.
Navrhovatelka se dne 9. 8. 2022 návrhem podaném na základě § 59 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (dále jen „volební zákon“), domáhala zrušení registrace kandidátní listiny odpůrkyně 2) pro volby do zastupitelstva města Poděbrady vyhlášené na dny 23. a 24. 9. 2022, o níž kladně rozhodl odpůrce 1) rozhodnutím ze dne 2. 8. 2022, nebo eventuálně aby soud alespoň rozhodl o škrtnutí kandidátů Ing. Radka Smejkala, Miroslava Paskovského a Mgr. Jaromíra Nováka na této kandidátní listině.
Navrhovatelka namítala, že rozhodujícím kritériem pro vznik aktivního i pasivního volebního práva do orgánů samosprávy obce je trvalý pobyt v obci. Ztráta trvalého pobytu znamená ztrátu volitelnosti a je důvodem pro vyslovení zániku mandátu. Trvalý pobyt je přitom třeba ve volebních věcech posuzovat ve smyslu faktickém, nikoliv formálním, jak konstatoval již Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 9. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 9/94, č. 207/1994 Sb.
Navrhovatelka uvedla, že nejméně u tří kandidátů na kandidátce odpůrkyně 2) nebyl splněn základní předpoklad volitelnosti v podobě trvalého pobytu v obci, jelikož ač mají trvalý pobyt evidován v Poděbradech, jde pouze o pobyt formální, zatímco jejich materiální bydliště se nachází jinde. Jedná se přitom o kandidáty figurující na předních místech kandidátky, kteří takto kandidují ve volbách do zastupitelstva města Poděbrady opakovaně. Dle navrhovatelky se tak jedná o systémovou záležitost, o opakovaný trik spočívající v „nasazení“ relativně známých lidí či osobností, které nesplňují základní podmínku materiálního trvalého pobytu. Tím ale dochází k volebnímu „faulu“ nejen vůči ostatním volebním stranám, které se takového jednání nedopouštějí, ale i vůči řadovým voličům, kteří nemají možnost skutečný pobyt jakkoliv ověřovat, a tedy k bránění svobodné soutěži politických stran jakožto základnímu předpokladu fungování demokratického státu. Navíc tím vzniká i nežádoucí potenciál vzniku střetu zájmů, jelikož zastupitelstvo města může řešit i otázky sporné ve vztahu k obcím, v nichž mají daní kandidáti skutečné těžiště svého rodinného života a kde fakticky žijí. Přitom nejde o jednorázovou záležitost a nahodilé pochybení, ale o systémovou a záměrnou záležitost s potenciálem získání hlasů pro kandidátní listinu, ačkoliv daní kandidáti nemají faktický pobyt v obci a někdy se s tím ani netají.
Navrhovatelka také poukázala na to, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 6/11, č. 85/2011 Sb. ÚS, má soud zkoumat širší hledisko případného dopadu okolností trvalého pobytu, tj. nejen formální registraci z hlediska zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). Nekalé praktiky nominování hned několika osob s účelovým nebo formálním pobytem mohou totiž oslabit integritu voleb a demokracii samotnou, a je proto třeba zkoumat možné dopady tohoto chování. Vzhledem k několika takovým osobám se podle navrhovatelky v případě odpůrkyně 2) jednalo o vážnou záležitost způsobilou poškodit ostatní soutěžitele a jejich voliče, neboť díky této praktice mohla odpůrkyně 2) dosáhnout i získání hlasů pro celou její kandidátní listinu. Ad absurdum by tak obecní volby mohly být manipulovány tak, že na kandidátce by byly známé osobnosti žijící jinde jen s formálním (účelovým, historickým apod.) pobytem v obci, což by takovým kandidátkám dávalo nezákonně daleko větší šanci získání hlasů. Volební strany ale musejí mít již od počátku stejné příležitosti. Smyslem existence obecních voleb je přitom podle Ústavního soudu právě to, aby mohli obyvatelé obce spravovat své vlastní záležitosti, a nikoliv aby byl v zastupitelstvu někdo z vedlejší obce jen proto, že je veřejně známý a kdysi dávno snad v Poděbradech žil.
Navrhovatelka citovala rovněž usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2018, čj. 54 A 118/2018-50, v němž soud konstatoval, že splnění podmínky trvalého pobytu se v rámci registrace kandidátní listiny prověřuje a nesplnění této podmínky je důvodem škrtnutí dotčeného kandidáta na kandidátní listině dle § 23 odst. 2 písm. a) volebního zákona. Dále citovala i nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 59/10, č. 84/2011 Sb. ÚS, a sp. zn. Pl. ÚS 6/11, podle nichž je třeba pečlivě zkoumat, zda existence formálního trvalého pobytu není účelovým jednáním, které je třeba kvalifikovat jako obcházení volebního zákona.
Zcela konkrétně pak navrhovatelka namítala, že kandidát Ing. Radek Smejkal, který byl již dvakrát zvolen do zastupitelstva města, bydlí se svou rodinou v rodinném domě v obci Odřepsy, což se ani nepokouší zastírat, jak vyplývá z jeho facebookového profilu a z veřejně dostupného audiovizuálního záznamu, na něž navrhovatelka k důkazu odkazuje. Jedná se tak o dlouhodobé nesporné obcházení volebního zákona, v jehož důsledku byla zastupitelem zvolena osoba, která ve městě nebydlí, a zjevně tedy není součástí územního společenství osob, které si ve volbách do zastupitelstva města volí své zástupce.
Také kandidát Miroslav Paskovský podle navrhovatelky bydlí s celou svojí rodinou v rodinném domě v obci Pátek, což navrhovatelka doložila fotografií rodinného domu, na jehož domovní schránce je podle ní uvedeno jeho příjmení, výpisem z katastru nemovitostí dokládajícím vlastnictví domu ve společném jmění manželů a z procesní opatrnosti též návrhem výslechu sousedů jakožto svědků. I tento kandidát již kandidoval i v minulých volbách.
Stejný problém se podle navrhovatelky týkal i kandidáta Mgr. Jaromíra Nováka, který bydlí v rodinném domě v obci Velký Osek a v Poděbradech sice vlastní byt na adrese trvalého pobytu, ten ale dlouhodobě pronajímá. K tomu navrhovatelka vedle výpisu z katastru nemovitostí doložila fotografie rodinného domu se zvonkem označeným „Novákovi“, fotografiemi zvonků bytového domu v Poděbradech, hlášením trvalých stanovišť včelstev, podle něhož má Mgr. Novák v obci Velký Osek sedm včelstev, a z procesní opatrnosti též návrhem svědeckého výslechu sousedů kandidáta. I Mgr. Novák přitom v Poděbradech kandidoval již v minulých volbách.
Dle navrhovatelky tedy přinejmenším tři shora zmínění kandidáti nesplnili podmínky volitelnosti, resp. je splnili jen formálně, a vědomě se tak dopustili obcházení volebního zákona, o čemž dobře věděla i odpůrkyně 2), která to neřešila a spoléhala na to, že jí takový postup projde. Takovými nekalými praktikami však dochází k oslabení integrity voleb, a tedy i demokracie samotné. Odpůrce 1) tak měl rozhodnout o škrtnutí těchto kandidátů, jelikož nesplňují podmínky volitelnosti, popř. měl rozhodnout o odmítnutí celé kandidátní listiny. Jestliže tak neučinil, je jeho rozhodnutí nezákonné. Pokud by přitom došlo ke zvolení výše uvedených kandidátů, jednalo by se ve smyslu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2014, čj. 66 A 13/2014-40, o volbu neplatnou.
Odpůrce 1) ve vyjádření k návrhu uvedl, že jako příslušný registrační úřad přijal kandidátní listinu odpůrkyně 2) pro volby do Zastupitelstva města Poděbrady vyhlášené na dny 23. a 24. 9. 2022, jejíž přílohou byla prohlášení 21 kandidátů. Odpůrce 1) mj. zkontroloval, že žádný z kandidátů neuvedl, že má trvalé bydliště mimo Poděbrady – žádný z nich přitom neuvedl ani to, že do konání voleb hodlá trvalý pobyt změnit. Odpůrce 1) vyzdvihl, že jiné reálně používané bydliště u kandidátů Ing. Radka Smejkala, Miroslava Paskovského a Mgr. Jaromíra Nováka než to, které tito kandidáti uvedli ve svém prohlášení kandidáta a které je u nich uvedeno na kandidátní listině, mu nebylo známo. V rámci přezkumu náležitostí podání kandidátní listiny přitom registrační úřad měl povinnost kontrolovat a posuzovat jen ty údaje, které mu jsou známy. Odpůrce 1) dále poukázal na to, že volební zákon neřeší otázku volitelnosti v situaci, kdy kandidát má více nemovitostí, ve kterých se zdržuje (ačkoli trvalý pobyt může mít jen jeden), a že neřeší ani doručovací adresu mimo místo trvalého pobytu v jiné obci. Odpůrce 1) coby registrační úřad tak vycházel z údajů kandidátů o místu jejich trvalého pobytu, které ověřil v registru obyvatel. Přitom zjistil, že všichni kandidáti v době kontroly byli přihlášeni k trvalému pobytu v Poděbradech, a tím splnili jednu z podmínek své volitelnosti do místního zastupitelstva. Rozhodnutí o registraci kandidátních listin navrhovatelky a odpůrkyně 2) a jejich zveřejnění dne 5. 8. 2022 dokládá úřední deska odpůrce 1).
Odpůrce 1) tak shrnul, že při registraci kandidátní listiny odpůrkyně 2) nedošlo na jeho straně k žádnému pochybení či opomenutí, neboť zmocněnec této volební strany předložil v řádném termínu zákonem požadované podklady bez nedostatků. Ostatně navrhovatelka ani nijak nezpochybnila pravost podaných a posuzovaných kandidátních listin, nýbrž napadla pouze rozpor mezi evidenčním údajem o trvalém pobytu a skutečným bydlištěm některých kandidátů v jiné obci. K výkladu navrhovatelky a uváděným judikátům, jak posuzovat trvalý pobyt, se však odpůrce 1) odmítl vyjadřovat s tím, že k tomu není příslušný. Odpůrce 1) vyjádřil přesvědčení, že neměl zákonnou oporu pro navrhovatelkou navrhovaný postup vedoucí k vydání rozhodnutí ve formě odmítnutí kandidátní listiny nebo škrtnutí tří jmenovaných kandidátů. Závěrem konstatoval, že volební zákon sice mezi taxativně uvedenými možnostmi podání žaloby řadí i žalobu proti rozhodnutí o škrtnutí kandidáta, nicméně takové rozhodnutí v projednávané věci nebylo vydáno.
Odpůrkyně 2) ve vyjádření k návrhu uvedla, že projednávaný návrh nemá žádné opodstatnění, nýbrž je pouze pokusem navrhovatelky ovlivnit volby poškozením politického soupeře. Odpůrkyně 2) oponovala, že její kandidáti splnili veškeré podmínky volitelnosti podle volebního zákona, a to včetně podmínky, že kandidáti jsou a budou v den voleb ve městě Poděbrady přihlášeni k trvalému pobytu. Ostatně mezi navrhovatelkou a odpůrkyní 2) je nesporné, že i kandidáti Ing. Radek Smejkal, Miroslav Paskovský a Mgr. Jaromír Novák byli ve městě Poděbrady přihlášeni k trvalému pobytu. Odpůrkyně 2) zdůraznila, že podmínka přihlášení k trvalému pobytu ve městě, do jehož zastupitelstva kandidát kandiduje, musí být splněna (až) ke dni voleb, tj. v tomto případě ke dni 23. a 24. 9. 2022. Splnění sporné podmínky volitelnosti je tedy možné zkoumat až právě ke dni konání voleb, nikoli před jejich konáním. Návrh navrhovatelky byl tudíž předčasný.
Nad rámec uvedeného nicméně odpůrkyně 2) argumentovala, že kandidáti byli přihlášeni k trvalému pobytu ve městě Poděbrady a neplánovali tento stav měnit ani ke dni voleb – všichni navrhovatelkou označení kandidáti jsou totiž celoživotními „Poděbraďáky“ a mají silné materiální pouto s městem Poděbrady (jsou to rodáci a patrioti). Opřela se přitom o usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3468/16, ve kterém Ústavní soud shledal, že pro pasivní volební právo je (sice) nutné materiální pouto s obcí, to (ale) spočívá například i v tom, že se kandidát v obci narodil, dlouhodobě v obci žil, vlastní v obci nemovitost, má v obci své rodinné příslušníky apod. V tomto kontextu podle odpůrkyně 2) žádný ze tří označených kandidátů nebyl k trvalému pobytu v Poděbradech přihlášen toliko formálně, neboť všichni mají k Poděbradům silné pouto – žijí tam, pracují, mají zde silné sociální, kulturní a ekonomické vazby a jsou zde dlouhodobě občansky a politicky činní. V další části vyjádření pak odpůrkyně 2) jednotlivě rozvedla, z čeho plyne pouto toho kterého kandidáta k Poděbradům:
Ing. Radek Smejkal
– je od narození občanem města a po celý život je zde přihlášen k trvalému pobytu v bytě, který spoluvlastní se svou maminkou, o niž se stará; přispívá též na poplatky spojené s provozem této nemovitosti;
– v Poděbradech chodil na základní i střední školu, na vysokou školu vždy pouze dojížděl – přes studia nebo dojíždění za prací tedy nikdy Poděbrady na delší dobu neopustil;
– celoživotně zde sportuje: v první třídě základní školy začal chodit do sokolovny na sportovní gymnastiku, v dospělosti se stal nejdříve cvičitelem, pak trenérem a nakonec i členem výboru Jednoty;
– od roku 2010 vykonává funkci starosty Tělocvičné jednoty Sokol Poděbrady. Za svého mandátu stál za významnou renovací budovy (oprava a zateplení fasády, výměny oken a dveří) sokolovny, ale také za stabilizací růstu členské základny a zajištění hospodářství spolku. Kolem roku 2010 jako host začal docházet do komise pro sport, založené Radou města Poděbrady. Po čase byl do komise zvolen jako řádný člen. Za dobu působení, které trvá dodnes, nejdříve kodifikoval dotační programy města, následně se stal hlavním autorem programu pro rozvoj sportu pro roky 2018 – 2022. Inicioval výstavbu prvního i druhého workoutového hřiště v Poděbradech;
– každé úterý pracuje v sokolovně: Dopoledne má kancelářský den a řeší záležitosti Jednoty. Odpoledne se věnuje dětem. Oddílu předškolních dětí staví nářadí. V oddílu sportovní gymnastiky vede přípravku a rekreační tréninky chlapců. Večer v úterý vede jako sekundární trenér závodní družstvo sportovních gymnastů. Do sokolovny se ještě pracovně vrací v pátek, kdy opět vede trénink přípravek a rekreačních cvičenců všeobecné gymnastiky. Organizuje společenské události (Sokolské akademie, Noc Sokoloven, Památný den sokolstva, Běh republiky, kladení kytic k výročí konce II. sv. války);
– v Poděbradech je rovněž ekonomicky činný, má zde provozovnu své obchodní společnosti.
Miroslav Paskovský
– od narození žije a je po celý život přihlášen k trvalému pobytu v Poděbradech, kde žije i celá jeho rodina;
– je z rodiny, která patří mezi místní tradiční rody, především část jeho rodinné větve babičky (její otec byl vrchním městským účetním); jeho děda vyučoval hru na klavír a byl městským úředníkem;
– celý život studoval v Poděbradech (mateřská škola, základní škola, gymnázium a jazykové vzdělání, vzdělával se rovněž na místní základní umělecké škole a byl členem dechového orchestru ZUŠ), byl rovněž členem místního oddílu skautu;
– celý život zde aktivně sportuje a aktivně se věnuje spolkové činnosti: od mládí hrál basketbal, trénoval judo a rychlostní kanoistiku, nyní se věnuje golfu a cyklistice;
– po svém otci v roce 1999 převzal vedení basketbalového klubu, jehož je sportovním odchovancem, a Basket Poděbrady z.s. sportovně reprezentuje nepřetržitě od roku 1988. Vedle vlastní závodní činnosti je činný ve vrcholném orgánu klubu (výboru spolku). V roce 2014 byl hlavním iniciátorem transformace klubu, která souvisela s odchodem oddílu basketbalu z nefungujícího zařízení Tělovýchovné jednoty Bohemia Poděbrady. Je zakládajícím členem Basket Poděbrady z.s. a ve vedení klubu je nepřetržitě 23 let;
– jako trenér vychoval celou jednu generaci chlapců, které vedl od přípravky až do kategorie mužů – 4 sezóny byl hlavním trenérem druholigového týmu mužů. V současné době se v klubu věnuje trénování mládeže;
– v letech 2009 – 2011 působil jako předseda představenstva společnosti, která zajištovala účast týmu Karma Basket Poděbrady v nejvyšší basketbalové soutěži mužů v České republice (Mattoni NBL);
– v roce 2017 byl pořadatelem mezinárodního basketbalového turnaje 3x3;
– déle jak 15 let usiloval o rekonstrukci městské sportovní haly, která byla v naprosto nevyhovujícím technickém stavu;
– v roce 2017 spolu s kolegou zmapoval kompletní sedmdesátiletou historii místního basketbalu a je autorem knihy Srdce bije pro basketbal, kterou vydal vlastním nákladem;
– v roce 2016 obdržel Pamětní list starosty města Poděbrady za dlouholetou aktivní a obětavou práci pro Basket Poděbrady z.s.;
– jako aktivní golfista se zapojil do vedení Golf Clubu Poděbrady z.s., jehož je dlouholetým členem a od roku 2014 rovněž členem výboru spolku. Mezi lety 2018 až 2020 byl předsedou výboru spolku;
– na sociální síti Facebook před čtyřmi lety založil stránku s názvem Sport v Poděbradech, která se snaží informovat o sportovním dění ve městě;
– v Poděbradech podniká a zaměstnává zde cca 25 osob ve známé reklamní agentuře. Má zde i další společnost, která provozuje kavárnu na kolonádě. Podniká dále ve společnosti, která se věnuje obchodu, a společnosti, která je nakladatelstvím a provozuje sportovní server basketmag.cz;
– přes jednu ze společností vlastní v Poděbradech dům, jehož bytové jednotky jsou pronajímány;
– již od středoškolských let byl aktivní v zapojování se do veřejného života: v maturitním roce byl jedním z iniciátorů vrácení sošky trpaslíka, který byl nedílnou součástí proslulých květinových hodin na lázeňské kolonádě. V roce 1996 se jako student významně podílel na oslavách 50. výročí založení gymnázia;
– v roce 1997 v Poděbradech založil tradici hudebních festivalů: Pod názvem HUFEST proběhlo 5 ročníků, festival pod názvem Barvy léta existuje dodnes. Ve stejném období v tehdejší zkušebně Středočeského symfonického orchestru uspořádal několik koncertů hudebních skupin;
– jako dobrovolník se podílel na řadě významných akcí ve městě: jde například o několik ročníků Mezinárodního mistrovství České republiky v tenise nebo Světový pohár v chůzi. V současné době je výkonným ředitelem Mezinárodního festivalu filmové hudby a multimédií Soundtrack Poděbrady. Festival je největší místní kulturní událostí a každoročně jej navštíví přes třicet tisíc návštěvníků;
– v roce 2018 spolu s přáteli založil spolek Pro občany Poděbrad. Spolek byl založen s cílem vytváření lepších podmínek pro život ve městě.
Mgr. Jaromír Novák
– je s Poděbrady pevně spojen celý život. Vlastní zde byt, v němž je rovněž přihlášen k trvalému pobytu;
– vystudoval zde základní školu;
– v Poděbradech 15 let učil na základní škole a následně na obou gymnáziích;
– byl 26 let zastupitelem v Zastupitelstvu města Poděbrady a 12 let byl místostarostou města, kde se podílel zejména na dlouhodobém sociálním programu města a byl u vzniku sítě vzdělávání pro handicapované, chráněných dílen, domu s pečovatelskou službou, centra zdravotních a sociálních služeb nebo u realizace projektů dostupného bydlení;
– prakticky po dobu třiceti let se podílí na chodu města aktivní účastí v různých komisích, zejména zabývajících se různými sociálními otázkami. Aktuálně participuje v Komisi pro sociálně právní ochranu dětí a Koordinační komisi pro komunitní plánování sociálních služeb města;
– 13 let řídí domov pro seniory Luxor a aktivně se zapojuje do podpory a činnosti seniorských organizací;
– v roce 1990 spolu s kolegy založil místní organizaci ČSSD a od té doby se pohybuje v politickém dění města;
– je patriotem a celý život se s chutí věnoval činnostem pro město: ať už jako cvičitel v Sokole nebo později jako učitel při budování sportovního areálu při tehdejší základní škole. Pracoval také na vybudování pomníku československým parašutistům a na zmapování a instalaci jmen legionářů na jejich pomníku. Za svou snahu obdržel významné legionářské vyznamenání. Byl rovněž navržen na ocenění čestným občanstvím města Poděbrady;
– byl členem základní organizace Českého svazu včelařů a Tělovýchovné jednoty jezdecké.
Odpůrkyně 2) shrnula, že z výše uvedeného je patrné, že jmenovaní kandidáti tvoří trvalou součást územního společenství osob v Poděbradech a že jejich trvalý pobyt tam není pouze formální. Nejde tedy o obcházení volebního zákona. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že kandidáti mají nemovitosti i v jiných částech České republiky, kde někdy tráví svůj volný čas, a že i na jiných nemovitostech mají označenou svým jménem poštovní schránku. Podle názoru odpůrkyně 2) je judikatura, o kterou se navrhovatelka opírá, na projednávaný případ nepřiléhavá, jelikož se týká aktivního volebního práva, nikoliv pasivního. Ani tato judikatura tedy nesvědčí pro závěr, že by soud měl zrušit registraci kandidátní listiny odpůrkyně 2) nebo z ní vyškrtnout některé kandidáty.
V replice navrhovatelka zdůraznila, že již ze slovního spojení „trvalé bydliště“ je zřejmé, že na nahlášené adrese musí fyzická osoba reálně bydlet, a to trvale. Pokud trvalé bydliště není bráno vážně, nebo je-li dokonce zneužíváno, jde podle navrhovatelky o nežádoucí jev narušující principy společenského uspořádání, solidarity, fiskální a bezpečnostní zájmy státu a v neposlední řadě i základní ústavní principy a práva, neboť s trvalým bydlištěm veřejná správa pracuje v mnoha oblastech veřejného života a účelové uvádění fiktivního bydliště může neférově zasáhnout i práva dalších osob, je-li na jeho základě např. docíleno umístění do jiné spádové školy, místo na vysokoškolské koleji, parkovací místo, sociální dávka apod. Fiktivní trvalé pobyty ve věcech volebních pak zasahují do ústavních práv nejen ostatních soutěžitelů, ale i voličů, neboť vedou k tomu, že obec nakonec mohou řídit osoby z obcí jiných.
Navrhovatelka přitom zjistila, že nejméně tři kandidáti odpůrkyně 2) dlouhodobě a vědomě nesplňují podmínku materiálního trvalého bydliště v Poděbradech, přičemž obdobný problém zjistila i u další volební strany, s níž odpůrkyně 2) v minulosti spolupracovala. Vzhledem k tomu, že jde o velký počet osob a dvě volební strany způsobilé vytvořit koalici, dochází tím k vážnému narušení principů a zásad, na nichž stojí volební právo a svobodná soutěž politických stran. Navrhovatelka se tak rozhodla postupovat preventivně, tak jak to naznačil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/11, neboť daný problém přesahuje místní komunální volby, a svým návrhem bojuje za vyšší hodnoty a morálku. Odpůrkyně 2) své kandidáty totiž již v čase podání návrhu prezentovala, a to bez upozornění na to, že bydlí vlastně jinde a že o osudu města by případně rozhodovaly osoby odjinud. Navrhovatelka zároveň měla za to, že s ohledem na probíhající volební prezentaci odpůrkyně 2) nemohlo jít o návrh předčasný. Sice v tomto případě nešlo o účelovou změnu trvalého pobytu krátce před volbami, ale i přesto se jednalo o dlouhodobé, promyšlené a systémové obcházení volebního zákona. Navrhovatelku přitom oslovovali také její voliči, kteří požadovali, aby s problémem kandidatury cizích osob něco udělala, jelikož oni samotní k tomu postrádali aktivní legitimaci.
Podle navrhovatelky z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pojem trvalého pobytu nelze chápat jen evidenčně, ale je třeba jej vnímat materiálně, spíše jako pojem bydliště upravený v § 80 občanského zákoníku, tedy jako prostorový středobod dané osoby založený na kumulaci složky faktické (tedy že se tam osoba zdržuje a má tam své společenské a sociální vazby) a složky volní (tedy že tam daný člověk chce bydlet). V případě sporných kandidátů přitom podle navrhovatelky jde o to, že byť mají své zájmy v Poděbradech (ovšem spíše zájmy ekonomické), ve městě vůbec nebydlí, nezdržují se tam a ani tam nechtějí žít. Navrhovatelka totiž zjistila, že fakticky žijí v jiných obcích, kde mají své užší rodiny a těžiště životních vztahů. Smyslem komunálních voleb přitom je, že by obec měli řídit lidé, kteří s obcí skutečně sounáleží a jde jim o dlouhodobé blaho obce, a nikoliv jen o ekonomické zájmy, které mohou být v rozporu s dlouhodobými zájmy. Odkaz odpůrkyně 2) na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3468/16 považuje navrhovatelka za nepřiléhavý, neboť v dané věci se prokázalo, že zpochybněné osoby v obci pobývaly, jak jen jim to pracovní povinnosti dovolily, a vracely se tak do svého bydliště. Sporní kandidáti odpůrkyně 2) jsou však v opačné pozici, neboť v Poděbradech mají jen ekonomické či politické zájmy, ale vůbec tam nepobývají.
Pan Ing. Smejkal sám na jednání zastupitelstva dne 22. 6. 2022 veřejně přiznal, že bydlí v jiné obci, což potvrdil i na svém facebookovém profilu. Byt, v němž uvedl své trvalé bydliště, sice spoluvlastní, ale bydlí v něm jeho maminka, ostatně s manželkou a dětmi by se do tohoto malého bytu ani nevešel. Také pokud jde o jím uváděnou jednu z vícero provozoven jeho společnosti, dle živnostenského rejstříku je odpovědnou osobou někdo jiný. Obdobně je tomu u pana Paskovského, který žije fakticky v obci Pátek, jeho manželka tam má i hlášeno trvalé bydliště. Pan Jaromír Novák pak fakticky bydlí ve Velkém Oseku, kde spoluvlastní nemovitost, a byt, kde deklaruje své trvalé bydliště, pronajímá. Ve Velkém Oseku pana Jaromíra Nováka osobně viděl a v návaznosti na jeho fotografie na twitteru identifikoval soukromý detektiv, jejž si navrhovatelka za tímto účelem najala. Z uvedeného tak podle navrhovatelky plyne, že zmínění tři kandidáti své trvalé bydliště v Poděbradech jen fingují, dobrovolně dlouhodobě však žijí v jiných místech, a tím obchází smysl a účel volebního zákona.
V průběhu jednání konaného dne 23. 8. 2022 navrhovatelka předestřela, že v rámci volebního boje za odpůrkyni 2) již poněkolikáté v řadě kandidují osoby, které nemají v Poděbradech faktický pobyt, což vadí voličům navrhovatelky. Návrh podala již před konáním voleb, neboť tito volební kandidáti již byli představováni, přičemž toto nekalé jednání se netýkalo jen jedné volební strany a lze předpokládat, že může dopadat nejen na tři výslovně zpochybňované kandidáty. Za tím účelem navrhovatelka oslovila soukromého detektiva, který prověřoval v místech pobytu i dotazy na sousedy, zda se kandidáti na konkrétních adresách zdržují. Judikatura Ústavního soudu k otázce materiálního bydliště týkající se aktivního volebního práva je vzhledem k odvození pasivního volebního práva od práva aktivního aplikovatelná i na něj. Nestačí, pokud osoby v nějakém místě jen občas přespávají a chtějí v něm ovlivňovat dění, protože je k místu pojí ekonomické či politické vztahy, ale musí tam mít vůli bydlet a reálně tam mít trvalé bydliště, neboť to zákon vyžaduje. Lidé z Poděbrad chtějí mít samosprávu a chtějí si ji volit ze svých lidí, kteří ve městě skutečně bydlí, a nechtějí, aby je ovládaly osoby z jiných obcí. Kandidatura osob, které své materiální bydliště mají jinde, je podle navrhovatelky nebezpečným jednáním právě pro sofistikovanost takového obcházení zákona. Odpůrce 1) při posuzování kandidátní listiny odpůrkyně 2) postupoval podle navrhovatelky jen formálně, a lze také předpokládat, že pracovnice odpůrce 1) sledovala průběh jednání zastupitelstva, kde Ing. Smejkal přiznal, že bydlí jinde.
Odpůrce 1) setrval na tom, že postupoval v souladu s volebním zákonem, zkontroloval všechny náležitosti kandidátní listiny, a to i prostřednictvím základních registrů, přičemž další okolnosti, uvedené v návrhu, registračnímu úřadu podle volebního zákona nepřísluší ověřovat. V reakci na návrh navrhovatelky byly trvalé pobyty opětovně v registru obyvatel zkontrolovány a žádný nesoulad nebyl zjištěn.
Odpůrkyně 2) podrobně zrekapitulovala svá písemná podání a předestřela, že navrhovatelka se svým návrhem snaží vyřadit z politického boje dvě nejsilnější politické strany v Poděbradech, omezit politickou soutěž, a získat tak na svou stranu neférově výhodu jinou cestou, než je obvyklé. Sporní kandidáti jsou zjevně dlouholetými obyvateli Poděbrad, kteří se významně zasloužili o rozvoj města. Navíc podmínka trvalého pobytu se zkoumá až ke dni voleb, návrh je tak předčasný, a i proto by měl být zamítnut. Nálezy Ústavního soudu citované navrhovatelkou jsou na případ odpůrkyně 2) zcela nepřiléhavé, neboť nejde o hromadné přihlášení voličů těsně před volbami. Později navíc Ústavní soud upřesnil, že do procesu volby má být zasahováno jen výjimečně při zjevných excesech. Kolik nemovitostí smí kandidát vlastnit ani kolik času v nich musí kandidát trávit, zákon nepředepisuje. Odpůrkyně 2) se tázala, kdo jiný by měl kandidovat ve volbách než tito tři kandidáti, kteří celý svůj život spojili s Poděbrady, pro město doslova žijí a dýchají a nezištně mu obětují svůj volný čas nebo pro něj pracují v rámci výkonu funkce, zasloužili se o jeho rozvoj ve sportovní, kulturní či sociální oblasti a jsou zde veřejně známými osobami, jež znají všichni obyvatelé. Navrhovatelkou podsouvaná účelovost přihlášení trvalého pobytu těchto kandidátů jen za účelem zvolení je v jejich případě naprosto nemístným tvrzením. Nadto všechny obce uváděné navrhovatelkou jsou jen několik kilometrů od Poděbrad, fakticky jsou spíše předměstím Poděbrad, a jestli tam případně má některý kandidát přítelkyni a přespává tam, jde o nepodstatnou skutečnost z hlediska poměru k obci, o němž hovoří Ústavní soud. Navrhovatelka záměrně opomíjí, že podle Ústavního soudu je materialita pobytu dána právě sociálními, ekonomickými, kulturními a dalšími vazbami k místu, že tam tyto osoby mají rodiště, rodinu, zájmy apod. V tomto případě nejde o to, že by snad odpůrkyně 2) do voleb nasazovala nějaké „přivandrovalce“, a za nekalou praktiku tak je třeba podle ní považovat spíše návrh podaný navrhovatelkou. Ostatně zákon přiznává volební právo i tomu, kdo se do obce přistěhuje před volbami, a přiznává je i občanům jiných států, kteří mají přihlášeno bydliště v obci, ač takové bydliště do jisté míry mnohdy představuje jen pobyt přechodný.
Krajský soud v Praze návrh na zrušení registrace kandidátní listiny odpůrkyně 2) pro volby do zastupitelstva města Poděbrady vyhlášené na dny 23. a 24. 9. 2022 zamítl.
Z ODŮVODNĚNÍ:
[37] Volební zákon v poznámkách pod čarou odkazuje u pojmu trvalý pobyt na zákon o evidenci obyvatel a u pojmu občan obce na mj. § 16 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
[38] Ustanovení § 16 obecního zřízení přitom uvádí, že občanem obce je fyzická osoba, která je a) státním občanem České republiky a b) je v obci hlášena k trvalému pobytu. V poznámce pod čarou zákon u pojmu trvalý pobyt opět odkazuje na zákon o evidenci obyvatel.
[39] Podle § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel se místem trvalého pobytu rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen ‚objekt‘). V případech stanovených tímto zákonem může být místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny nebo sídlo zvláštní matriky, které je v informačním systému označeno jako adresa úřadu.
[40] Pro posouzení argumentace navrhovatelky ovšem není podstatný jen samotný text výše uvedených ustanovení zejména volebního zákona, z nějž vyplývá odvození pasivního volebního práva (práva být zvolen) od aktivního volebního práva (práva volit) a jejich společné podmínění trvalým pobytem v obci jakožto údajem evidenčním, ale je třeba zohlednit též ústavní principy voleb spolu s ústavním vymezením územní samosprávy.
[41] V tomto směru v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 38/11, č. 109/2012 Sb. ÚS v bodu 18 Ústavní soud shrnul svou dosavadní judikaturu tak, že „Právo volit do zastupitelstva obce dává § 4 [volebního zákona] občanu obce, pokud je v den voleb v této obci přihlášen k trvalému pobytu. Česká republika nemá speciálně upraveny další podmínky ve vztahu k bydlišti, které by voliči byli povinni splnit, než se k trvalému pobytu v obci přihlásí. Zmanipulování voleb obstaráním hlasů formálních voličů je tedy relativně snadné. Otázka trvalého pobytu občanů je sice obecně záležitostí evidenční, a ne faktickou, avšak ve věcech volebních je nutno tento pojem vykládat materiálně. Ústavní soud poukázal na postoj zaujatý v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/94 (č. 207/94 Sb., N 40/2 SbNU 7), vycházející z trvalého pobytu jako stavu faktického. Tento závěr podporuje i ústavní vymezení územních samosprávných celků jako územních společenství občanů, která mají právo na samosprávu. Smyslem formální existence obce je, aby si její obyvatelé mohli sami spravovat vlastní záležitosti. Činí tak prostřednictvím orgánů obce. Proto také oprávnění tyto orgány vytvářet je podmíněno faktickým poutem obyvatele – voliče k obci. O existenci tohoto pouta nesvědčí sama subjektivní vůle osoby v podobě zápisu mezi občany obce, ale musí být odpovídajícím způsobem objektivizována. V situaci, kdy je trvalý pobyt rozhodujícím kritériem pro vznik aktivního i pasivního volebního práva do orgánů samosprávy obce, je třeba vzhledem k závažnosti možných dopadů pečlivě zkoumat i skutečnost, zda přihlášení nebylo zcela účelovým jednáním, jehož jediným cílem byl právě vznik aktivního volebního práva, tedy jednáním obcházejícím volební zákon. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/11 navíc konstatoval, že těmto praktikám lze do jisté míry předejít ve fázi sestavování seznamu voličů tím, že osoby hlášené k trvalému pobytu toliko formálně z něho budou vyškrtnuty, přičemž je pak na nich se takovému úkonu příslušnými prostředky bránit.“
[42] Lze podotknout, že tyto argumenty navazují na zcela zřetelný závěr vyslovený Ústavním soudem již v nálezu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 420/2000, č. 145/2000 Sb. ÚS: „Trvalý pobyt lze považovat za standardní podmínku k nabytí volebního práva a k jeho výkonu. Pokud tedy [tehdejší volební zákon] vymezuje, že členem zastupitelstva v obci může být zvolen každý volič, který má v obci trvalý pobyt, tedy je v obci oprávněn volit, nelze takovou podmínku považovat za neústavní, neboť nepochybně z takto konstruované podmínky volitelnosti lze dovodit, že na samosprávě společenství občanů se mají podílet pouze ti, kteří do tohoto společenství také patří. Jakkoli se mohou zdát argumenty stěžovatelů, že postačuje faktický trvalý pobyt, logické a ekonomické, nelze přehlédnout, že takto nahlížené podmínky volitelnosti a z toho plynoucí posouzení otázky trvání či netrvání mandátu, by postrádalo jakýkoli řád. V právním státě musí mít každé konkrétní jednání předvídatelné právní důsledky.“ Konečně lze navázat též argumentací Ústavního soudu vyslovenou v nálezu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4241/18, č. 140/2019 Sb. ÚS, podle níž u volebních kandidátů „tento vztah či faktické pouto lze ověřovat pouze o těch, kteří jsou přihlášení k trvalému pobytu v obci, takže toto ověřování může mít jen negativní výsledek, tedy že evidovaná osoba takový požadavek nesplňuje, nikoli pozitivní výsledek, tedy že neevidovaná osoba přesto může volit, či je dokonce volitelná. To by bylo v rozporu se zárukami rovnosti volebního práva.“
[43] K otázce rozporu mezi faktickým a trvalým pobytem ovšem Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/11 v bodu 21 doplnil, že byť v obecné rovině je závěr, že by pouhé prodlužování protiprávního stavu mohlo vést k jeho legalizaci, ošemetný, v poměrech volebního soudnictví je úvaha, že časový odstup může změnit náhled na regulérnost voleb, zcela legitimní, např. již proto, že podle mezinárodních standardů by případný požadavek volebního zákonodárství na předchozí délku pobytu voliče v obci neměl přesahovat období šesti měsíců. Zároveň v bodu 22 Ústavní soud poznamenal, že např. ani „pouhým“ vlastníkům rekreačních objektů v obci v situaci, kdy v § 10 odst. 1 zákon o evidenci obyvatel připouští nahlášení trvalého pobytu do rekreačního objektu, zpravidla nelze bránit v účasti na volbách, pokud se rozhodli takovou volbou trvalého pobytu realizovat své volební právo v dané obci.
[44] Na to navázal v usnesení ze dne 6. 11. 2018, čj. 64 A 23/2018-38, Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v (do jisté míry) obdobném případu sporu o volitelnost kandidáta v obecních volbách inspirativním a zcela adekvátním postřehem, že u kandidáta vždy „nelze hovořit o jediném místu ve smyslu místa, kde by měl rodinu, rodiče, obydlí, zaměstnání a kde by se výhradně zdržoval s úmyslem zdržovat se trvale, jak o tom hovořil Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 9. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 9/94. Taková situace je však v dnešní moderní, dynamické době nikoli ojedinělá. Naopak lidí, jejichž život není soustředěn na jednom místě – lidí, kteří se stěhují či dojíždí za prací, případně, kteří v průběhu týdne nepobývají na jednom místě, vlastní více nemovitostí, pracují z domova či na vícero postech a současně jsou angažováni ve veřejném životě, jejichž děti navštěvují školy nikoli v místě faktického bydliště, ale tam, kde je to pro celou rodinu organizačně výhodné, stále přibývá. Přesně o takový případ jde u zvoleného kandidáta. Za rozhodující soud v projednávané věci považoval, že faktické pouto zvoleného kandidáta k městu Česká Lípa nebylo ničím vyvráceno. Zvolený kandidát ve městě pobývá dlouhodobě, ač také dojíždí za rodinou mimo město, má zde nadále evidován trvalý pobyt, dříve ve městě také pracovně působil. Především je ale po dobu více než 10 let spjat s veřejným děním v městě Česká Lípa a správou jeho záležitostí, neboť od roku 2006 působí jako zastupitel, ve dvou volebních obdobích zastával také funkci druhého místostarosty. Svou dlouhodobou veřejnou angažovaností tak dává najevo, že jeho svazek s městem není jen formálním a nemíní jej ukončit. Uvedené skutečnosti svědčí proti účelovosti jeho přihlášení k trvalému pobytu v České Lípě, které by zvolený kandidát učinil, aby obcházel zákon o volbách do zastupitelstev obcí. Právě zmíněné okolnosti nepochybně stály za dosažením potřebného počtu preferenčních hlasů, které zvoleného kandidáta vynesly do čela kandidátní listiny volební strany Nezávislí a soukromníci a zajistily mu zisk mandátu. Soud dodává, že v rámci volné soutěže volebních stran o přízeň voličů nic nebránilo, aby samy tyto strany poukázaly na možné formální sepjetí kandidáta s městem, do jehož zastupitelstva chce být zvolen. Bylo by pak pouze na voličích, jak s takovou informací při volbě samotné naloží.“
[45] Krajský soud tedy shrnuje, že z hlediska navrhovatelkou namítané problematiky platí, že aktivní a od něj odvozené pasivní volební právo lze realizovat jen v té obci, v níž je volič, resp. kandidát formálně přihlášen k trvalému pobytu v souladu s ustanoveními zákona o evidenci obyvatel. Kritérium materiálního pobytu, tj. fakticky existující vazby mezi voličem a obcí registrovaného pobytu, představuje pouze dodatečný korektiv, který v případě rozporu mezi formálním a materiálním pobytem ve svém důsledku může vést ke ztrátě možnosti realizovat aktivní i pasivní volební právo. S ohledem na vážnost takového důsledku je tedy třeba jej vykládat zužujícím způsobem tak, aby základní právo zakotvené v čl. 22 Listiny základních práv a svobod, tj. volební právo jedince, bylo v pochybnostech zachováno. Proto s takovým rozporem mezi formálně nahlášeným a faktickým pobytem voliče je třeba pracovat pouze jako se zásadní indicií možného obcházení volebního zákona a promítnout jej cestou vyškrtnutí ze seznamu voličů (§ 28 odst. 2 volebního zákona), škrtnutí kandidáta na kandidátní listině (§ 23 odst. 2 volebního zákona) či zásahu soudu v řízení podle § 89 s. ř. s. jen tehdy, jestliže i v kontextu dalších zjištěných okolností je prokázáno, že jediným nebo hlavním a zcela převažujícím cílem takového postupu bylo ovlivnění voleb, resp. v případě návrhu podle § 90 s. ř. s. pokud navíc v konečném důsledku i k takovému nepřípustnému hrubému ovlivnění voleb také prokazatelně došlo (srov. § 60 volebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2017).
[46] Z hlediska povinností odpůrce 1) jakožto registračního úřadu přitom krajský soud konstatuje, že při registraci kandidátních listin primárně vychází z údaje o evidovaném trvalém pobytu v centrální evidenci obyvatel v kombinaci s případným prohlášením kandidáta, že ke dni voleb překážka volitelnosti v podobě doposud evidovaného trvalého pobytu v jiné obci odpadne (§ 22 odst. 3 volebního zákona). Volební zákon totiž touto cestou v podstatě připouští variantu, že se kandidát do obce přistěhuje až těsně před termínem voleb. Registrační úřad tak má jen minimální prostor pro identifikaci zneužití evidovaného údaje o trvalém pobytu, zejména jde-li o individuální případ, neboť z povahy věci nemůže číst myšlenky kandidáta a zjistit, zda svůj pobyt do obce přesunul jen účelově bez reálného úmyslu zde i trvale pobývat, nebo zda naopak kandidát využil svobody pohybu a hodlá se již od počátku svého pobytu účastnit veřejného života v obci a správy věcí veřejných. Registrační úřad totiž postrádá jakékoliv oprávnění limitovat občany využívající svobodu pohybu v realizaci jejich pasivního volebního práva a je pouze na voličích, aby zvážili, zda do zastupitelstva obce povolají nově příchozího občana obce (např. v důvěře v jeho odborné či organizační schopnosti, jež prokázal již jinde), nebo své hlasy rozdělí mezi dlouholeté občany obce. Na takovou situaci přirozeně mohou reagovat konkurenti ve volební kampani, jimž nic nebrání na (dosavadní) nedostatek místního sepětí kandidáta s obcí poukazovat a využít jej v předvolební agitaci.
[47] Případné rozhodnutí omezit volební právo určitou délkou předchozího pobytu v obci (nebo jej lokalizovat do místa dosavadního, byť již aktuálně ukončeného pobytu) přísluší výhradně zákonodárci, jejž na to již ostatně Ústavní soud opakovaně upozorňoval v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 59/10, Pl. ÚS 6/11 i Pl. ÚS 38/11 s poukazem na vhodnost bližší regulace limitující zneužitelnost účelových změn trvalého pobytu, zejména krátce před obecními volbami. Pokud ovšem zákonodárce tuto možnost nevyužil, nepřísluší ani registračnímu úřadu, ani soudu takové nové pravidlo vytvářet namísto něj, neboť k tomu postrádají v rámci ústavní dělby moci oprávnění. Registrační úřad (a potažmo soud) tak mohou reagovat pouze na případy zjevného zneužití práva. Navíc na rozdíl od soudu, který za tím účelem disponuje návrhem, v němž jsou alespoň takové skutečnosti tvrzeny, registrační úřad zpravidla ani žádný podnět takového charakteru nemá, a nadto v řadě případů [byť pro nynějšího odpůrce 1) to neplatí] není ani obecním úřadem, který vede voličské seznamy a který disponuje detailní znalostí všech obcí ve svém správním obvodu. Lze tedy říci, že odpůrce 1) oprávněně vycházel z údajů v registru obyvatel, jež potvrzovaly trvalý pobyt sporných kandidátů v Poděbradech, neboť navrhovatelka ani netvrdí, že by nejen informacemi o nesouladu takového údaje s faktickým místem pobytu, ale současně i údaji o tom, že tento nesoulad byl vytvořen právě s výhradním cílem manipulace voleb odpůrce 1) v době vydání rozhodnutí o registraci disponoval. To samozřejmě nevylučuje, že by takový nesoulad a záměr obcházení zákona byl prokázán v nynějším řízení před krajským soudem. Nicméně krajský soud má za to, že ani z okolností tvrzených v návrhu, natožpak z předložených důkazů nelze dovodit, že by se jednalo o takový případ obcházení zákona.
[48] Jak již bylo nastíněno, faktický pobyt občana, zejména v současné dynamické době, v níž není problémem se i v rámci jediného dne pravidelně přemísťovat mezi různými obcemi v řádu desítek kilometrů, nelze v řadě případů ztotožňovat jen s jedinou obcí. Zásadní indicie obcházení volebního zákona v podobě rozporu evidenčního pobytu a faktického bydliště ani přitom není podle judikatury Ústavního soudu navázána na poměřování s faktickým bydlištěm v podobě těžiště aktivit jednotlivce, ale na zjištění samotné absence vztahu jednotlivce k obci, v níž se snaží realizovat volební právo (a to případně i vztahu nově navázaného s předpokladem jeho trvalosti). Odkazy navrhovatelky na pojetí bydliště v občanskoprávní úpravě nejsou v situaci, kdy zákonodárce výslovně navázal volební právo na kritérium evidenčního pobytu, namístě, jelikož odpůrce 1) i krajský soud jsou povinni se řídit volebním zákonem a materiální pobyt používají v duchu závěrů Ústavního soudu jen jako zásadní indicii existence potenciálního zneužití této právní úpravy založené na evidenčním, a nikoliv faktickém pobytu.
[49] V situaci, kdy běžně jednotlivci mají faktický vztah k několika různým obcím, kdy např. v jedné obci pravidelně přespávají a v druhé obci vykonávají zaměstnání a tráví významnou část dne, nebo kdy v rámci týdne několik dnů pobývají v místě svého zaměstnání a zbylé dny v místě, kde vlastní druhou nemovitost, popř. střídají-li v průběhu roku letní byt a zimní byt v různých obcích, přičemž jedním z takových míst může být i rekreační objekt, v němž tráví nikoliv zanedbatelný čas, nelze jim bránit, jak naznačil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/11, aby si jedno z těchto několika různých míst vybrali jako místo svého trvalého pobytu a realizovali v něm své aktivní a případně i pasivní volební právo. Platná právní úprava zajišťuje, že takové volební právo bude realizováno jen v jediné obci z těch, jež s ohledem na faktické vztahy jednotlivce přichází do úvahy, ale jinak jednotlivce nenutí k tomu, aby si za místo výkonu volebního místa formou ohlášení trvalého pobytu vybral právě to místo, v němž tráví noc, v němž pobývá v pracovní dny, nebo naopak o víkendech apod.
[50] Nadto i v případech, že by se snad někdo v minulosti neoprávněně „vetřel“ do určité obce, k níž v době prvotního výkonu volebního práva ani reálně nezamýšlel založit trvalejší faktický vztah, je nutno zohlednit fakt, pokud např. v důsledku úspěšné kandidatury tento vztah následně nabyl při reálném výkonu funkce zastupitele v obecním zastupitelstvu, zejména jde-li o zastupitele uvolněného. Pokud takový zastupitel už reálně po nějakou dobu spjal svůj život s obcí, pohybuje se v ní a tráví v ní svůj pracovní čas, nelze již v následujících volebních obdobích (pokud s obcí opětovně nepřerušil vztahy) úspěšně dovozovat, že by byl jen formálním občanem obce a že by mu bylo z důvodu „hříchu v mládí“ možné volební právo odepřít. V těchto intencích tedy soud zhodnotil tvrzení navrhovatelky vztahující se k jednotlivým sporným kandidátům odpůrkyně 2).
[51] Navrhovatelka předloženými důkazy prokázala, že sporní kandidáti mají určitý vztah k nemovitostem mimo Poděbrady, Ing. Smejkal dokonce sám na jednání zastupitelstva připustil, že má svou domácnost v Odřepsích. S výjimkou Mgr. Jaromíra Nováka lze mít za to, že je vysoce pravděpodobné, že kandidáti reálně bydlí (v běžném smyslu tohoto slova) v obcích v bezprostředním okolí města Poděbrady, Miroslav Paskovský dokonce krátce před komunálními volbami v roce 2018 a 2022 měnil adresu evidovaného trvalého pobytu z obce Pátek zpět do Poděbrad. Tato zjištění však sama o sobě vzhledem k předchozím právním závěrům soudu navazujícím na judikaturu Ústavního soudu nemohou dostačovat. Zejména v případě Miroslava Paskovského, který si v úzké časové návaznosti na termíny voleb měnil adresu trvalého pobytu, lze pouze uznat, že se jedná dílčí indicii toho, že by se mohlo jednat o snahu obcházet smysl a účel volebního zákonodárství. K tomu však musí být zjištěno, že tito kandidáti přinejmenším v době voleb již nemají žádný významný vztah k obci, do níž si přihlásili trvalý pobyt, popř. jen vztah historický, který ale již vyhasl.
[52] Z důkazů předkládaných na svou obhajobu odpůrkyní 2) však krajský soud zjistil, že vztah všech tří sporných kandidátů k městu Poděbrady je dlouhodobý a mimořádně intenzivní. Nejen, že jsou Poděbrady jejich rodištěm, místem, kde se vzdělávali, ale všichni sporní kandidáti spojili i svůj profesní život s Poděbrady, vykonávají činnost v orgánech města, řídí instituce či společnosti v Poděbradech usazené, aktivně, zpravidla v roli organizační, se účastní sportovního, sociálního a kulturního dění ve městě, a to i v současné době. Navrhovatelka nezpochybňovala existenci těchto vazeb na město Poděbrady a pouze prezentovala, dle krajského soudu nesprávný právní názor, že ekonomické a politické vazby k zachování materiálního vztahu k městu, resp. materiálního bydliště nemohou postačovat. Ponechá-li krajský soud stranou fakt, že v případě sporných kandidátů se jejich vztah neomezuje jen na ekonomiku a politiku, ale zahrnuje i širokou plejádu dobrovolných aktivit spolkových, sportovních, kulturních, popř. sociálních, je nutné zdůraznit, že by navrhovatelka musela prokázat (resp. osvědčit, dokazovat opak by pak musela napadená volební strana) praktickou absenci vztahu sporných kandidátů k městu. K tomu však rozhodně nedošlo, shromážděné důkazy naopak svědčí o vztazích intenzivních a přetrvávajících i v současnosti.
[53] Z toho důvodu tedy krajský soud uzavírá, že u žádného z kandidátů odpůrkyně 2) označených navrhovatelkou nezjistil, že by neměl prakticky žádný vztah k městu Poděbrady a že by jediným důvodem přihlášení k trvalému pobytu bylo ovlivnění výsledku voleb vyhlášených na dny 23. a 24. 9. 2022. Naopak odpůrkyně 2) předloženými listinami jasně prokázala, že každý z kandidátů v horizontu desítek let spojil (nejen) svůj profesní život s městem Poděbrady a tento stav zjevně trvá i dnes. Za daného stavu tak ani potenciální zjištění, že tito kandidáti mají případně svou domácnost umístěnu v některé z přilehlých obcí, pro něž město Poděbrady slouží jako spádová obec, (čemuž u dvou kandidátů skutečnosti předkládané navrhovatelkou nasvědčují) nemůže opravňovat soud či registrační úřad k jejich vyškrtnutí z kandidátní listiny. Z toho důvodu již krajský soud neprováděl podrobnější dokazování k tomu, na které adrese mají sporní kandidáti svou domácnost, popř. mají-li jich více, kde mají těžiště svého pobytu, neboť by to nemohlo vést k jinému závěru. Jelikož dokazováním bylo vyloučeno, že by sporní kandidáti na kandidátce odpůrkyně 2) uvedením adresy hlášeného trvalého pobytu v městě Poděbrady postupovali v rozporu se smyslem volebního zákona a dopouštěli se zneužití zákona, soudu nezbylo než návrh jako nedůvodný zamítnout.