Finské školství je celosvětově považováno za nejlepší v oblasti vzdělávání a moderní výuky. O tom, jak finský model školství funguje v praxi, zmapovala náměstkyně Martina Berdychová během služební cesty po tamějších školách. Získané poznatky nyní hodlá využít pro projekt digitálního vzdělávání v Královéhradeckém kraji.
Jaký byl podnět k uskutečnění pracovní cesty do Finska?
Ambasáda v Helsinkách oslovila ministerstvo školství, parlament, členy školského výboru a vládu s tím, že finská vláda nabízí předání jejich modelu digitálního vzdělávání školství do dalších zemí a nabídla spolupráci v této oblasti. Královéhradecký kraj reagoval jako jediný. Rádi bychom aplikovali finské zkušenosti a využili je v našem modelu digitálního vzdělávání, na kterém v kraji v současnosti pracujeme.
Jsou rozdíly mezi finským a českým přístupem ke vzdělávání?
Ve finském školství hodně využívají digitální technologie. Finské školy stále vyučují základní předměty, ale důraz na učení posunuly od memorování na schopnost aplikovat znalosti při řešení problémů. Ve Finsku se změnila role učitele. Stal se spíše mentorem, který žáky provádí a motivuje s cílem připravit mladé lidi dobře na život v současné společnosti, kde velkou úlohu hrají digitální technologie.
Na finských školách byl v roce 2016 zaveden akční učební plán s novými způsoby vzdělání. V čem spočíval?
Ve finských školách působili takzvaní „guru“, kteří posunuli vzdělávání a přístup učitelů. Stali se uvádějícími mentory při zavádění digitálních technologií do výuky. Působili přímo ve třídách a pracovali s učiteli. Notebooky se staly běžnou učební pomůckou tak jako učebnice. Díky velkému softwarovému vybavení žáci mohou pracovat na tabletu či telefonu i doma. Vzdělávání žáků je založeno na tom, že každý žák je odpovědný za své vzdělávání. Děti si připravují s učitelem šestitýdenní cyklus učebního plánu, například jaká témata budou probírat, čemu se chtějí věnovat.
Shoduje se tato pracovní zkušenost s vaší představou digitálního vzdělávání v Královéhradeckém kraji?
Ověřili jsme si, že to, co si myslíme o zavedení digitálních technologií do škol v našem kraji, je správné. Finům se to s úspěchem povedlo. Reagují na světová studia, na vývoj společnosti a berou na vědomí, jaké schopnosti a kompetence by měli mít budoucí zaměstnanci. Že technologie se neustále vyvíjejí a je potřeba na to děti připravit. Není to o tom naučit děti počítač jen mechanicky používat, ale také aby věděly, na jakém principu fungují a maximálně je uměly ovládat a využívat.
Mluvíme o dětech, ale jednou budou dospělí…
Technologie se rychle a neustále vyvíjejí. Musíme děti připravit na to, že je potřeba vzdělávat se po celý život a taky v systému nezapomenout na dospěláky. Ve finském školství je nastaveno celoživotní vzdělávání. I naše školy by měly být centrem celoživotního vzdělávání.
Od kterého stupně škol je podle vás vhodné zavedení digitálních technologií do vzdělávání?
Ve Finsku mají jednotlivé oblasti a města na starost vzdělávání od mateřských škol až po střední školy. U nás je bohužel systém jiný a roztříštěný. Kraj zřizuje hlavně střední školy. Je však potřeba, aby na tyto školy přicházely už děti připravené a s dostatečným dovednostmi. Nestačí mít super vzdělané učitele a skvěle vybavené střední školy, ale potřebujeme nalézt systém, jak komunikovat se zřizovateli mateřských a základních škol, například prostřednictvím místních akčních plánů a začít cílevědomě pracovat s digitálními technologiemi už v mateřské škole. Potom plynule přejít na základní školství. Samozřejmě musíme dodržet výukové metody vhodné pro tento věk, spočívající v hravé a nenásilné formě učení.
Nezapomínáme v plánech na manuální zručnost dětí?
Určitě ne. Vedle digitálních technologií ve finském školství také děti vaří, pracují v dílnách, ve kterých mají truhlářské a strojírenské zařízení, ale také robotické stavebnice. Když však vyrábějí lampičku, mají k dispozici náčrt i výtisk z 3D tiskárny. Takže propojení manuální zručnosti a digitálních technologií funguje.
Jaká je tedy vaše představa o úloze kraje?
Nejdříve pomoci vybavit školy technikou. Maximálně využít evropské finanční prostředky. Dále chceme i grant polytechnického vzdělávání rozšířit o digitální vzdělávání a posílit tak finančně školy. Pomoci učitelům v praxi tím, že bychom do Finska poslali ty, kteří by si chtěli osvojit tyto metody vzdělávání a dělali v našich školách „guru“. Toto by bylo možné s projektem Erasmus.
Také musíme přesvědčit učitele a rodiče, aby změnu chtěli přijmout. Ale nevidím v tom zas tak velký problém. Naše třídy odpovídají svým vybavením těm finským. Jsou školy v našem kraji, které mají moderní technologie a ustupují od frontální výuky. V současné době hledáme, kde jsou takoví progresivní učitelé a školy. Pořád si myslím, že když se něco někde objeví a funguje, tak to sousední škola bude chtít zkusit taky. Musí chtít ředitel, musí chtít zřizovatel, musíme získat i starosty.
Jaké jsou konkrétní kroky kraje?
S panem hejtmanem bychom rádi pokračovali v navázaném partnerství s cílem přenést finské zkušenosti s konceptem digitálního vzdělávání k nám a finský model převzít. Ambasáda nám pomohla najít partnera do systémového projektu, ve kterém musí být zapojeny tři země, tedy Finsko, Česká republika a Slovensko. Zkušenosti se slovenskými partnery jsme si vyměnili při své návštěvě Slovenska a na nedávné pracovní schůzce se zástupci Bánskobystrického kraje při návštěvě Hradce Králové. V rámci navázané spolupráce budeme využívat jejich poznatků ohledně inovací ve vzdělávání, především v robotice a informatice. Slovensko je v zavádění digitálních technologií o krok napřed a se systémem finského školství mají konkrétní zkušenosti. Pevně věřím, že pro náš kraj je zavedení digitálních technologií do vzdělávání velkým a dobrým krokem.
Paní náměstkyně, děkuji za rozhovor.
