Orlické hory a Podorlicko

Kačenka a Rampušák

Ale, víte, kým byla Kačenka, než se stala vládkyní a ochránkyní hor? Pomysleli byste si snad, že byla obyčejnou dívkou? Dcerou českého krále? Že byste to do ní neřekli? Však ani ona sama jistě netušila, jaký osud ji vlastně čeká, poté co byla unesena zhrzeným nápadníkem, který nade vše toužil po bohatství, které obsahovalo její věno královské dcery. Zavřena v temných kobkách na únoscově hradu neztratila však Kateřina odvahu a přísahala si raději smrt, než aby se provdala za toho ničemu. Snad to byla náhoda, možná šlo o kouzlo, které ji ukázalo cestu podzemím z jejího ponurého vězení přímo do prostřed nočního lesa.

Taktéž se můžeme přít o to, proč ji kroky zavedly do chaloupky muže, který její příchod již trpělivě očekával a ještě téhož večera, poté co se Kačenka dosyta nejedla, jí nabídl dvě řešení její nelehké situace. Buď návrat do království její otce, kde se budou opakovat její trable s vdavky a náplní jejího všedního dne bude odmítání prospěchářských nápadníků. Tím druhým řešením byla cesta za jeho sestrou, starou bábou kořenářkou, která Kačence ukáže její cestu životem.

Kačenka, která zbla netoužila po sešněrovaném žití na zámku, se na druhý den vydala na dobrodružnou cestu do hlubokého lesa Orlických hor. Jistě již tušíte, že její putování mělo šťastného konce. Za vydatné pomoci báby kořenářky se jí podařilo uniknout zlým duchům, najít kouzelnou bylinu, díky které se nakonec stala vládkyní a ochránkyní našich hor. A nebo to bylo úplně jinak než podle tohoto vyprávění starého polesného z Olešnice? Kdo ví.....

V zimě, kdy pro množství sněhu tuze práce přibývá, pomáhá Kačence Rampušák, přítel a poradce lyžařů, Horské služby a lyžařských škol. A nebojte se, Kačenka a Rampušák se vůbec nehádají o moc. To jen mezi lidmi jsou takové ošklivé zvyky. A pak, vždyť i tak mocná pohádková postava, jakou je vládkyně Orlických hor, si ráda odpočine.

Jak Rampušák vypadá? No to po nás nechtějte vědět. Je to přece jen pohádková postava a jako taková se může zjevovat v jakékoliv podobě. Jednou vás může překvapit jako statný lesák, jindy jako člen Horské služby – vždyť sám přiznává, že je něco mezi tím, do třetice třeba jako starý moudrý horal. Tak se na horách chovejte, tak jak máte, a nedělejte žádné hlouposti, aby vás pak nemusela Horská služba svážet se zraněním na saních nebo snad dokonce někde po nocích hledat. Kdo ví, který z těch chlapů v červených bundách je sám Rampušák a co by s vámi provedl.

Loupežník Ledříček

Mezi pohádkové patrony byl zařazen i loupežník Ledříček, Janošík Orlických hor. Svými kousky trápil vrchnost v širokém okolí. Ledříček pocházel z chudé rodiny a od malička měl spoustu problémů. Jeho vzdorovitost, byla trnem v oku místnímu rychtáři, a tak ho chtěl poslat do armády. Jenomže, když si pro něj přicházeli vojenští pánové s dráby, stačil je zavčasu zahlédnout. Hned mu došlo, co si pro něho páni konšelé nachystali, a utekl do lesa. Tam mu bylo všelijak. Aby si mohl dovolit vybafnout na kupce nebo řezníka, na to potřeboval zbraň. Ale kde ji vzít? To na lov srnců tenkrát přijel nějaký hrabě, byl však brzy unaven a uložil se na měkké lesní trávě s puškou i taškou s náboji položenou vedle sebe. Tak Ledříček k pušce přišel a se zbraní v ruce to už bylo jiné živobytí. Ani nemusel střílet, stačilo jen namířit a peněz i drahých šperků přibývalo. Ledříček pomáhal všem potřebným a oni zase rádi pomohli jemu s úkrytem.

Bílá liška ze Sněžného

Kde se vzala v okolí Sněžného bílá liška, že ji má obec jako svého pohádkového patrona? Bílá liška je ve službách samotné princezny Kačenky, paní Orlických hor. Žádná kule myslivců jí neublíží, střely se od ní odrážejí jako by byla z oceli. Jen na pasti a železa pytláků si musí dávat pozor. To jednou se chytla do želez a syn tkalce ji zachránil. Ona mu poděkovala a darovala tkalcovský člunek. Nebyl ale obyčejný, měl kouzelnou moc a vytkával na plátně krásné bílé hvězdičky. Tatínkovi hned bylo jasné, že za takové plátno dostane třikrát více než za hladké. Jejich závistivý soused jim při první příležitosti tento vzácný dar ukradl a založil do svého stavu. Jenomže kouzlo fungovalo jen na hodné a poctivé. Rozhořčen ho hodil do kamen a spálil. Když zjistila rodina tkalce jeho ztrátu a chtěli ho vrátit, už nebylo co. Ale i když neměli kouzelný člunek, štěstí je neopustilo a žilo se jim docela dobře. Bílou lišku už nepotkali, ale přesto na ni s vděčností vzpomínali. Pokud ji na svých toulkách Orlickými horami potkáte právě vy, buďte rádi a dobře si ji prohlédněte. Prý nosí štěstí.

To bychom měly trošku příběhů přímo z majestátných vrcholů Orlických hor, ovšem ještě je tu podhůří a to je také plné pohádek a strašidel.

Město Opočno

To takové město Opočno je plné skřítků, ať už zámeckých či skřítků ze zámeckého parku. Mezi ty zámecké patři skřítci požárníčci, skřítek "Knihovník", kominík Balcar a další půdní i sklepní skřítkové. A v zámeckém parku můžou ti, velmi pozorní, spatřit vodníka Václava (vodníka vypravěče a kronikáře), starou dvoumetrovou čarodějnici, která kouká směrem do údolí a přemýšlí, proč si ji vodník nechce vzít za ženu, zlého zkamenělého čaroděje, stařečka hvězdáře, vodníka Kapku, který se stará o vodní prameny a další lesní skřítky z Království zámeckého parku.

Běstviny, les Halín

Kousek za Dobruškou, směrem k Novému Městu nad Metují, je les Halín. Stojí zde dávno, pradávno, jak svědčí i mohyly pohanského pohřebiště, které se zde nalézá. I název sousední vesnice - Běstviny, svědčí o vzniku v předkřesťanských dobách. Základem tohoto slova je výraz "běs", což znamená démon, zlý duch, strašidlo. Halín je les naplněný kouzly a tajemstvími. Poletuje jím ohnivý muž, neboli žavák, aniž by přitom zapálil jedinou větvičku, jediné stébélko suché trávy na některém z četných lesních palouků. V noci zde poblikávají bludičky, lákající svým světlem nezkušeného chodce do bahnitých močálů. Nad nimi víří v omamujícím reji vodní panenky, zatímco opodál tančí jejich družky, lesní víly. Neopatrný poutník může upadnout i do osidel divoženek, nebo překročit bludný kořen a dlouhé hodiny hledat cestu, která by ho vyvedla z lesa ven. V lesním jezírku žije i vodník. Je to však starý mrzout, kterého lidé nezajímají, a tak se jim raději vyhýbá

Hrad Skuhrov

K většině hradů se váže pověst o ukrytém pokladu v jeho zříceninách. Skuhrovský hrad není výjimkou. Jeho bohatství je prý možno najít na Velký pátek v době, kdy v kostele čte kněz pašije. Odvážlivec musí kopat v hradních troskách, nesmí promluvit ani slovo, ani se bát příšer, které skrýš hlídají. Jestliže vše překoná, stane se boháčem.

Potštejn a okolí

Pověstí o pohádkovém pokladu je hlavně malebné městečko Potštejn proslulé. Hromady zlata, stříbra a drahého kamení jsou ukryty v některé z chodeb, které spojují zříceninu kdysi majestátného hradu s více či méně vzdáleným okolím. Tyhle hromady sem ukryl loupeživý rytíř Mikuláš, který tropil svého času takovou neplechu, že se vypravil zjednat s ním spravedlnost samotný otec vlasti-Karel IV. Tajemství ukrytého pokladu se na Potštejně uchovávalo po staletí, což dovedlo jednoho vzdělaného hraběte k bláznovství. Tak moc toužil naleznout poklad, že celý proděravěl jako ementál.

Pokud jste se bát zatoužili, nedaleko Potštejna se poutní místo Homole k nebe tyčí. K němu vede dlouhé schodiště a na něm se ve svém pekelném kočáře každou noc hraběnka Eleonora z Ugarte prohání. To dělníci, kteří Homol stavěli jí prý kdysi prokleli, protože je trápila. Velká ďáblovina to jest a to prý poutní místo pomáhali stavět andělé.

Ústí nad Orlicí

Když se vydáte více na východ dojdete k jedné pohanské modle, která leží v Ústí nad Orlicí. Vypadá sice jako 5 žulových kvádrů jen tak ledabyle položených na sobě, ale pověst říká, že jde o tuze mocné pohanské božstvo. To prý umělo věštit budoucnost. K jeho moci přispíval kouzelný železný roh, do něj se nalilo víno a podle toho, kolik ho ubylo poznalo se, jak dopadne válka nebo jaká bude v dalším roce úroda.

Česká Třebová

No a v České Třebové mají ve znaku města kohouta s mužským obličejem. Tady všem dobře radíme, dávejte si pozor na své věci. To radní starobylého města kdysi dávno ztratil městskou pečeť a zůstal za to o hlavu kratší.

Zdroje:

• Pověsti z Orlických hor a Podorlicka, autoři: Josef Juza, Jiří Mach a Václav Matouš, ilustrace: Jarmila Haldová

• Báje a pověsti – Petr Vorel historik, Jana Davidová

Kresby:

• Jarmila Haldová
• Nikola Smrčková

Královéhradecký kraj