Národní rada ministerstva kultury projednávala nominaci východočeského loutkářství
Národní radě pro tradiční lidovou kulturu Ministerstva kultury ČR byla dnes předložena nominace „východočeského loutkářství“ k zápisu do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR. Prezentovali ji zástupci Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství, jehož členy jsou členové amatérských loutkářských souborů i zástupci profesionálních institucí v Královéhradeckém a Pardubickém kraji.
Na tom, že východočeské loutkářství je jedinečným kulturním fenoménem, zasluhujícím si naši trvalou ochranu a podporu, se shodli i hejtmani obou krajů – Lubomír Franc a Radko Martínek. Také proto v únoru letošního roku společně podali na ministerstvo kultury žádost o jeho zápis do národního seznamu.
Předkladatelé včerejší nominace představili východočeské loutkářství od počátku až do současnosti nejen v rozsáhlém odborném textu, ale i prostřednictvím filmového dokumentu.
K nominačnímu návrhu budou následně vypracovány expertní posudky a Národní rada MK ČR na svém podzimním zasedání rozhodne, zda návrh doporučí ministryni kultury Aleně Hanákové k podpisu.
Malé velké divadlo
Dvacetiminutový snímek režiséra Miloslava Kučery zachycuje kontinuitu východočeského loutkářství záběry z historických expozic (Muzea loutkářských kultur v Chrudimi či Labyrintu Divadla DRAK) a zároveň ukázkami z činnosti současných loutkářů v Jaroměři, Hradci Králové, Chrudimi, Chocni, ve Svitavách i na Kuksu, kterým stejně jako jejich předchůdcům nechybí tvořivost, hravost a nadšení.
„Nechtěli jsme natočit film jen pro jedno použití. Snímek bude sloužit k širší propagaci východočeského loutkářství,“ uvedla jeho dramaturgyně a publicistka Lenka Jaklová. „Dokument odhaluje nové souvislosti a bude překvapením zejména pro laickou veřejnost. Vyvrací mimo jiné legendu o tom, že nejstarším známým českým loutkářem byl Matěj Kopecký. Ten se sice narodil ve východních Čechách – v Libčanech u Hradce Králové, ale skutečným „patriarchou“ českých kočovných loutkářů byl Jan Jiří Brát ze Studnice u Náchoda. Zásluhou historika Stanislava Bohadla přinášíme rovněž doklady o jednom z prvních loutkářských představení na našem území. Už v roce 1697 bavil s loutkou Pulcinella Šporkovy lázeňské hosty na Kuksu marionetář J. CH. Neumann se svou rodinou. “
Filmový dokument s příznačným názvem Malé velké divadlo vznikl s finanční podporou Královéhradeckého a Pardubického kraje a bude představen v rámci letošního Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, dále na 61. ročníku Loutkářské Chrudimi a rovněž na festivalu barokního divadla, opery a hudby Theatrum Kuks.
„A pokud - jak věřím - budeme úspěšní, rádi bychom jej promítli také občanům Studnice u Náchoda, v rodišti J. J. Bráta, kde jsme loni zahájili kampaň usilující o zápis východočeského loutkářství na „národní seznam,“ řekl hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc.
O národním seznamu
Na tento seznam jsou zařazovány tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. S vlastním zápisem je spojena nejen prestiž, ale zejména významná ochrana a finanční podpora. Pro kontinuitu fenoménu východočeského loutkářství by v případě zápisu mohlo mnohé učinit Ministerstvo kultury ČR – především prostřednictvím dotačních programů na propagaci loutkářství a také podporou vzdělávání nejmladší loutkářské generace. Odpovědnosti se ale nebrání ani představitelé obou krajů, kteří by loutkářství ve větší míře rádi využili v rámci cestovního ruchu, jak uvedl hejtman Pardubického kraje Radko Martínek.
O východočeském loutkářství
Panáci, pimprlata, loutky. Podle způsobu, jakým je loutkář vodí, se loutky dělí na závěsné (marionety) a spodové (maňásky, javajky…). Na našem území baví své publikum už více než tři století.
Ve východních Čechách je jejich nejstarší historie spjata se jmény kočovných loutkářských rodin z druhé poloviny 18. století: Meissnerů, Vídů, Finků, Hanušů a Šimků. Ti se původně inspirovali divadelními produkcemi italských a německojazyčných kočovných marionetářů, od nichž se brzy odlišili dramaturgicky.
Na rozdíl od zahraničních marionetářů se místní loutkáři orientovali na venkov s česky mluvícím obyvatelstvem. Skutečného zlidovění se loutkářství dočkalo v 19. století zásluhou ochotnických souborů. Ve východních Čechách byly zastoupeny vůbec nejpočetněji. Loutkové divadlo se tu hrálo snad v každém městě a každé vesnici. Mezi významná střediska patřily: Hradec Králové, Sobotka, Hronov, Vysoké nad Jizerou, Jaroměř, Polička, Choceň a jiné. Tato kontinuita dnes pokračuje ve čtyřech desítkách východočeských obcí a měst.
Na staletou tradici navázaly ve druhé polovině 20. století také profesionální instituce (Divadlo DRAK v Hradci Králové a Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi), které se staly nadregionálními centry loutkářských aktivit a velkou inspirací pro amatéry. Zrodili se tak kontinuálně fungující soubory a fascinující osobnosti jako Jan Dvořák, František Vítek, Věra Říčařová, Petr Matásek, otec a syn Kroftové, Jarmila Vlčková a Jiří Vyšohlíd, Karel Šefrna, Jiří Jelínek a mnozí další. A právě tato symbióza amatérského a profesionálního loutkářství – jinde v Čechách zcela ojedinělá – je jedním z charakteristických znaků zdejšího loutkářství. Jaké jsou ty další?
12 „NEJ“ východočeského loutkářství
• První český loutkář Jan Jiří Brát (1724-1805) – ze Studnice u Náchoda. Zakladatel rodinné dynastie loutkářů křižujících v 18. a 19. století Evropu.
• Legendární loutkář Matěj Kopecký, o víc než generaci mladší než
J. J. Brát; narodil se v Libčanech u Hradce Králové.
• Nejstarší opisy českých loutkových divadel z konce 18. století – dochovaly se zásluhou kočovných loutkářů Meissnerů z Nové Paky.
• Suchardovská škola – věhlasná řezbářská dílna rodu Suchardů v Nové Pace; nejvýznamnější tvůrce marionet pro zdejší, ale i další loutkáře.
• První doložená hra pro neprofesionální loutkové divadlo – masopustní fraška Koš (1838) pro zámecké divadlo v Litomyšli z pera M. D. Rettigové.
• Nejdéle souvisle působící loutkářská firma v republice – APAS (Anna Preclíková a synové) v Josefově; vyráběla loutky v letech 1929 – 2007.
• Jeden z nejstarších amatérských loutkářských souborů v republice
– Kacafírek, Chrudim (od r. 1915)
• Jeden z nejlepších amatérských loutkářských souborů v Čechách a na Moravě – Céčko, Svitavy (od r. 1970)
• Mezinárodně proslulé loutkové Divadlo DRAK v Hradci Králové
(od r. 1958)
• Nejoriginálnější mezinárodní divadelní laboratoř – Labyrint Divadla DRAK (od r. 2010); interaktivní herna a anatomie loutkového divadla.
• První muzeum loutek v republice – Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi (od r. 1972)
• Nejstarší festival amatérského loutkového divadla na světě – Loutkářská Chrudim (od r. 1951)
