Postavy z bájí a pověstí Kladského pomezí

Bájná hora Turov nedaleko Hronova v sobě ukrývá nejen obrovské poklady, ale i svatováclavské rytíře. Na hoře Bor sedí zkamenělá princezna Jelena, která ožívá jen jednou do roka, aby na své košili udělala jediný steh, v Kovářově rokli řádili lapkové a loupežníci, nedaleko Rtyně na tzv. Náměrkách bloudí ohnivý muž ....Nechybí zde ani vodníci, čerti, bludičky, povětrnice, žavák či víly.

Oblast kolem měst Úpice a Malé Svatoňovice, dnešní Jestřebí hory, čapkovsky nazývané Brendy, a Hronovsko to je kraj Devatera pohádek. Zde své dětství prožili oba bratři, Josef i Karel Čapkovi. Velkou loupežnickou a Velkou doktorskou pohádku zná snad téměř každý Čech. Právě zde po lesích řádil se svou bandou strašlivý loupežník Lotrando, který svého syna dal na nóbl výchovu k benediktýnům do Broumova, tudy spěchali hronovský, úpický, hořičský a kostelecký doktor na Hejšovinu k nemocnému kouzelníkovi Magiášovi.

Do míst kolem Ratibořic, Studnice, Starkoče, Vysokova jsou zase situovány některé novější pohádky jako O víle Rezavce či skřítkovi Vodotrubkovi.

Adršpach,  Teplice,  Broumovské stěny

Kamenožrout z Adršpachu a Teplic

Před dávnými časy se na místě dnešních skal rozprostíralo moře. Když voda opadla a docela zmizela, zbyla po ní jen rozlehlá rovina. Jednou sem zabloudil hladový kamenožrout. Shýbl se pro pískovcový kamínek, který před ním ležel na zemi a ochutnal. Náramná pochoutka! A tak se pustil do jídla. Rovin ubývalo a přibývalo dolíčků, děr, spár, trhlin a puklin. Za čas z nich byly rokle, strže, hluboká údolí a vysoké skály, pravé kamenožroutí království ...

Kovářova rokle

Skalní rokle, v Broumovských stěnách bývaly často bezpečným útočištěm všech, kdo měli důvod se schovávat. Většinou to byli lapkové a loupežníci. Načelníkem jedné takovéto bandy byl i zručný kovář. Ten si uprostřed skal vybudoval dobře zařízenou kovárnu, ve které naloupené železo přetavoval na zbraně pro své kumpány i na prodej.

Lesní žena

V lesích u Adršpachu přebývá Lesní žena. Je velká, silná v zeleném obleku a má ráda klid.Proto, kdo vyrazíte do adršpašských lesů, nekřičte, aby jste ji neprobudili.

Ratibořice a okolí

Skřítek Vodotrubka z Ratibořic

Skřítka Vodotrubka můžete potkat v ratibořickém zámeckém parku. Je to mužíček, tak dvanáct palců vysoký s rezatými vousy. Jeho úkolem je hlídání zámecké vody, potrubí a vodotrysků. Je to skřítek dobrák, který si nejvíce pochutná na rohlíku.

Víla Rezavka

Na cestě od Viktorčina splavu do Ratibořic je vodopád a vedle něho se choulí malá jeskyňka. V ní bydlí malá rezavá víla. Má rezavé vlasy dlouhé až po pás, obličej samou pihu a zoubky jako štičí jikry. U své jeskyňky má líheň na užovky a svou harfičkou vytváří mezi Všelibami a Hořičkami duhu.

Obr Valdemar

V bukovém lese mezi Studnicí a Kramolnou se kdysi usadil obr Valdemar. Postavil si tam boudu a začal hospodařit. Do vsi vzkázal, ať ho nikdo neruší, nebo vše rozbije. U pekaře Frantíka si poručil na každý den pecen chleba na neděli dva. Když obr dostával, co si přál, byl docela hodný a s některými se i spřátelil. V té době se na březích Rozkoše usadil cirkus s panem Frištenským , profesionálním zápasníkem. Když se rozneslo, že obr Valdemar bude bojovat s Frištenským, praskal cirkus ve švech. Zápasník dokázal obra přemoci a sklidil tak nadšené ovace celého publika. Obr však svou porážku těžce nesl a zanedlouho se z kraje odstěhoval.

O zkamenělé princezně na Boru 

Celému Kladskému pomezí vévodí majestátní stolová hor Bor. Její temeno je pokryto množstvím skal a údolí, což dohromady tvoří bludiště kamenného města. V divokých borských skalách měl kdysi překrásný palác mocný čaroděj. Měl jedinou dceru Jelenu, kterou rozmazloval. Princezna byla pánovitá a haštěřivá. O její kráse se dozvěděl i Krakonoš. Začal na Bor zajíždět, aby získal princezninu náklonnost. Přivážel bohaté dary, dokonce vybudoval na Boru přenádhernou zahradu. Vše bylo ale marné. Od první chvíle Jelena myslela jen na to, jak se nápadníka zbavit. Tajně se zasnoubila s mladým chasníkem a začla šít svatební košili. Krakonoš opět přijel na návštěvu a tehdy se mu dostalo nevítané odpovědi. Tvojí paní se nikdy nestanu, hned jak došiju tuto košili vezmu si svého vyvoleného. Krakonoš se strašně rozlobil a zahřměl: „Svou svatební košili nikdy nedošiješ, princezno, neboť smíš na ní udělat jen jeden steh ročně a až košili došiješ, nastane soudný den“. Poté se rozoutala divoká bouře, která zničila zámek i se zahradou.

Na okraji dnešního skalního bludiště je podivná skála, která připomíná sedící pannu. To je princezan Jelena, která hned po Krakonošově kletbě zkameněla. Jen jednou v roce, na Velký pátek, se zámek na chvíli obnoví, princezna ožije a udělá jediný steh.

Hronov, Stárkov

Stárkovští skřítci

Nejvíce skřítků v Kladském pomezí se vždy vyskytovalo ve Stárkově. V kopci u Stárkova kopali zlatou a stříbrnou rudu. Své poklady pak ukládali v nedalekém kopci Turově. Kvůli nezbedným stárkovským dětem k se ale skřítci ze Stárkova navždy odstěhovali právě do Turova.

Turovští rytíři

Nedaleko Hronova, na rozhraní vesnic Rokytník a Bystré, se do výše 602 m vypíná stolová hora Turov. V jejím nitru odpočívá svatováclavské vojsko. Až bude českému národu nejhůře vyjede do opravdového boje.

Náchodsko

Dobrošovská zlatá skála

Jednu stranu města Náchoda uzavírá skála, které se říká Dobrošovská. Každý rok o svatojánské noci uvnitř hory prýští zlatý pramen.

Podkova

V dlažbě náchodského Karlova náměstí je vložena podkova. Tu prý zde ztratil kůň krále Fridricha Falckého, když po prohrané bitvě na Bílé hoře utíkal z Čech. Dodnes se traduje, že podkova přináší štěstí a kdo se na ní postaví a něco si přeje, jistě se mu to splní.

Černá paní na náchodském zámku

Náchodským zámkem prý do dnešních dob prochází černá paní, původní majitelka pantsví, která se svého majetku ani po smrti nemímí vzdát.

Bohuslavice, Nové Město n.M.

Žavák

V Bohuslavicích, tam kde silnice odbočuje k Homoli se vyskytoval Žavák – ohnivý muž, který vystrašil nesčetně pocestných. Těm, kteří se ho nepolekali, jako švadlena z Bohuslavic, dokonce i posloužil a na cestu posvítil.

Rozkoš

Kdysi dávno založil neoblíbený novoměstský purkrabí Straka rybník Rozkoš. Za svou bezohlednost vůči lidem, jimž sebral při jeho zakládání pozemky, byl zaklet, aby jím čert po smrti oral, do doby než se rybník opět promění v pole.

Jaroměř - studánka s mrazivou vodou

Při cestě z Jaroměře k Josefovu, v místech kde se říká Na Ptákách, bývala podivná studánka. Po celý den dávala studánka dobrou vodu každému kdo potřeboval. Jen ten, kdo se chtěl napít o poledním parnu, se se zlou potázal. Jakmile se na věži ozval v poledne zvon, voda zchladla, objevily se na ní kousky ledu až celá zamrzla. Tomu, kdo se napil, voda v žaludku a všech vnitřnostech ztuhla, všechny svaly mu zledovatěly a už mu nebylo pomoci.

Studánka na Boušíně

Boušínská studánka u rozcestí je kouzelná, jak dokládá pověst o hluchoněmé dívce. Ta jednou zabloudila ve zdejších lesích. Cesta ji zavedla až ke studánce plné křišťálové vody. Aby uhasila svou žízeň, napila se, při tom se nezapomněla pomodlit. Najednou jako by se stal zázrak, poprvé v životě slyšela jak v dáli něco cinká, to zvonily ovečky na pastvě . Ztracená dívka se vydala za zvukem, čímž byla zachráněna.

Havlovický vodník

V Havlovicích při řece Úpě ještě nedávno stála staročeská stodola. Zdejší vodník v ní rád navštěvoval mlatce a škádlil je. Posedával na snopech, rozhazoval obilí a mlatce na kolenou lechtal.Hospodář všem nakazoval, aby hastrmana nevyháněli, jinak se jim zle povede. Jednou se vodník proměnil ve velký koš na plevy. Kdykoli vzala děvečka plný koš plev na záda, vypadlo dno a vše se rozsypalo. To ji velice dopálilo až zaklela: „Ty zatracenej kluku hastrmanská, však ty mě dlouho zlobit nebudeš!“ Uchystala si divoké víno a zastrčila jej do obojích vrat. Druhý den chtěl hastrman opět do stodoly, ale pro posed z divokého vína nemohl. Prosil a naříkal jako malé dítě, ale marně. Od té doby se ve stodole neukázal. Sedlák poté docela zchudl a musel se ze statku vystěhovat.

„Krajem devatera pohádek“

Je tomu již dávno, co na horách Brendách panoval slavný a zlý loupežník Lotrando, mordýř ze všech nejukrutnější, se svými pacholky, zloději, zlodějíčky a pomocníky, pašeráky a přechovávači. Číhávali při cestách k Poříčí, Kostelci i Hronovu až kolem pojede nějaký ten pocestný, aby ho přepadli a o všechno obrali. O štěstí mohl mluvit ten, kdo si alespoň holý život uchránil. Ne zřídka totiž Lotrando se svou partičkou někoho zapíchl, zastřelil či na strom pověsil. Tak ukrutní loupežníci to byli.

Dodnes je na Brendách (Jestřebích horách) Lotrandova sluj. Tajemnou loupežnickou sluj můžete snadno nalézt na stezce vedoucí z Malých Svatoňovic směrem na osadu Paseka či rozhlednu Žaltman. Už z dálky je vidět do skály vytesaný nápis Lotrando a také řetěz zavěšený nad ohništěm.

Skutečným místním loupežníkem však byl Sandman, opravdový postrach zdejší krajiny pro pocestné a kupce než ho v roce 1584 žacléřský kat sťal.

Je tomu již hezkých pár let, co se v lese na Krákorce u Červeného Kostelce zdržoval hejkal. Jeho kvílení a úpění vyděsilo nejednoho pocestného. Tuto neplechu zde tropil léta letoucí , že se lidé báli tamtudy za tmy procházet.

To v Ratibořickém údolí u řeky Úpy na stříbrném palouku v záři měsíční tančí rusalky. Jsou to jemná stvoření z paprsků, křehká jako vánek, světlo či mlha, která zakopnou i o měsíční paprsek či uklouznou po třpytu , co se na krůpěji rosy chvějě.

Královéhradecký kraj